Místní cyklotrasa 2064 Skalka u Hazlova - Táborská

 Skalka (Rommersreuth) - 0 km (rozc. s CT 2057)

Cyklotrasa 2064 začíná na rozcestí uprostřed obce. Obec byla založena již před rokem 1224. Na konci 19. století měla Skalka 374 obyvatel, kteří pracovali především v zemědělství a hazlovských textilkách. Část z nich také v nedalekém mlýně na Hazlovském potoce a v cihelně. Vedle restaurace Elster mezi vzrostlými smrky můžeme vidět

věnovaný občanům Skalky a Otova (již zaniklá obec ve směru na Vojtanov, dříve Ottengrün) padlým v první světové válce. Jména padlých vojáků na mramorové desce střeží socha sedícího orla. Tento motiv najdeme i na památníku v Hazlově na kopci Kalvárie (Dreikreutzberg) a vyskytoval se i na již poškozeném památníku ve Výhledech. Ve Skalce bylo několik statků, ale zachovaly se jen některé budovy. Po naší trase, při cestě na Ovčín, můžeme vidět po levé straně jeden z původních statků. Před ním u silnice stojí

. Než vyrazíme po naší trase, můžeme ještě navštívit přírodní památku Goethovy skály. Ke skalám se dostanete po modré značce z obce Skalka a pak se stejnou cestou musíme vrátit zpět do Skalky.

TIP: Skalka, Goethův kámen (Goethestein) - (odbočka z trasy 2,5 km)

Obec Skalka se rozkládá na úpatí Goethova vrchu. Popularita blízkého křemenného valu, proslaveného častými návštěvami básníka J.W. Goetha, přivedla do Skalky první turisty. Tehdy byly skály známy pod názvem Rommersreuthské Švýcarsko. Nyní je to chráněná památka a ochraňuje se zde žíla šedého a bílého křemene. Přírodní památkou byla vyhlášena v roce 1972. Protože vrch býval oblíbeným místem básníka, filosofa a politika J.W.Goetha, byla památka nazvána jako Goethovy skály, ale také se jí říká Skalní město. Cesta ke skalám je sjízdná pouze na horských kolech.
Goethovo návštěvy z počátku 19. století připomíná pamětní deska vsazená do osamoceného balvanu, který je znám jako

. Najdeme jej dole u silnice č.64 (Cheb-Aš), kam vede jen krátká odbočka z modré značky. Pamětní desku nechala zhotovit ruská velkokněžna Marie Pavlovna. Okolo skal vedla naučná stezka, ale již zanikla. Skály jsou využívány i pro horolezecké výstupy. Ze Skalky pak pokračujeme směrem na Dolní Ovčín.

 Hazlovský Mlýn (Reinlmühle) - 0,8 km

Ještě před Ovčínem, vpravo u cesty, najdeme pozůstatky budovy bývalého mlýna, které jsou dnes upraveny a slouží jako soukromá chata. Staré kamenné zdi nechávají již jen tušit, v kterých místech bývalý mlýn stával. Podle velikosti 

, které leží dodnes před chatou, se asi jednalo o menší mlýn, nejspíš s horním náhonem. Náhon vody na mlýn je také ještě v terénu rozeznatelný a přiváděl vodu z Hazlovského potoka (dříve zvaného Frauenbach). Potom už přijíždíme k rybníku Ovčín.
 Dolní Ovčín (Schäferhütte, Schafhütte) - 1 km

I když v německém názvu - hütte - spíše napovídá, že by se jednalo o huť, byl to původně ovčín, založený v 17. století Adamem Kazimírem Moserem z Hazlova. Dnes je zde golfový areál Golf Resortu Františkovy Lázně. Hřiště patří mezi nejmladší a nejkrásnější golfová hřiště České republiky. Golfový areál byl otevřen v srpnu 2003 na rozloze 73 ha, zahrnující 18ti jamkové golfové hřiště o délce 6114 m s náročností 72 par a cvičná hřiště - driving range, putting green a chipping green. Hřiště je umístěno na okraji přírodního parku Halštrov a bylo koncipováno velkoryse s citem pro okolní krajinu. Vyprojektováno bylo německo-anglickými golfovými architekty a s okolními lesy, starými stromy, přírodními rybníky a biotopy se zdá být starší, než ve skutečnosti je.
 Golfklub - 1,3 km (př.památka U Cihelny - odbočka z trasy 300m)

Když přijedeme ke klubovému domu golfistů, můžeme odbočit z trasy k přírodní památce U Cihelny. V údolí Hazlovského potoka se nachází v místech vápenatých břidlic vzácný nerost hnědý vesuvián. Jeho tyčinkovitá odrůda uspořádaná paprsčitě ke středu se nazývá egeran. Nerost vesuvian-egeran v Hazlově byl popsán J. W. Goethem a pojmenován podle Chebu (Eger). Toto naleziště je svého druhu jediné v celé Evropě a proto je to chráněná přírodní památka. Název U Cihelny je dán podle bývalé cihelny (Ziegelhütte), která se nacházela se v místech, kde se trať křižuje se silnicí na Aš. K chráněnému místu se dostaneme, odbočíme-li u golfklubu polní cestou vpravo kolem rybníčku a po pravé straně louky pojedeme asi 300 m.  Od klubu golfistů pak pokračujeme do Hazlova.
Hazlov, zámek - 2,6 km

Hned po příjezdu do obce uvidíme zbytky zámku. Původně to však byl románský hrad se čtverhrannou věží, která byla přestavěna na kostelní věž. Ve 14. století byl na okraji srázu založen velký obdélný gotický palác a v 2. polovině 15. století byl ještě rozšířen. Po roce 1628 byl hrad přestavěn na zámek. Během renesance a baroka byl celý areál podstatně rozšířen, mezi lety 1687-88 byla mezi románskou věž a západní gotický palác postavena nová kostelní loď. Hrad v Hazlově působil jako jeden z ministerálních hradů, který sloužil ke správě území a strážil důležitou obchodní cestu z Chebska přes Ašsko do středního Německa. Po celých sedm století své existence sloužil Hazlov svým majitelům jako sídlo, takže byl udržován v dobrém stavu. Po válce se zámek postupně měnil ve zříceninu, když zde sídlily státní statky. Neudržovaný zámek byl již v 50. a 60. letech minulého století zčásti zbořen. Počátkem 70. let na něj byl vydán dosud platný demoliční výměr. V současné době je zámek nepřístupný. 

stavu, rok od roku se její stav zhoršuje a pravděpodobně se jí nepodaří zachránit.
Součástí zámku je architektonicky vzácnější kostel Povýšení svatého Kříže, při kterém byla zřízena roku 1307 první farnost na Chebsku a na věž byl zavěšen první a nejstarší zvon. Při barokní přestavbě pak byly zavěšeny další tři zvony, které však byly za 1.sv. války sejmuty a nové litinové zvony (vyrobeny ve Škodových závodech v Plzni) byly zavěšeny v roce 1920. Vnitřní zařízení kostela pochází z konce 17. století. Nejcennějším artefaktem byl dřevěný polychromovaný reliéf "Smrt Panny Marie" (z roku kolem 1500), který je nyní v chebském muzeu.
Hazlov (Haslau) - 2,8 km (rozc. s CT 2065)

Vznik Hazlova můžeme datovat již do první poloviny 12. století a patří tím mezi nejstarší obce na Ašsku. První písemná zmínka o Hazlovu pochází z roku 1224, kdy je připomínán rytíř Fridrich z Hazlova, zakladatel zdejšího hradu. Rytíři z Hazlova drželi panství do počátku 15. století a občas si přilepšovali loupežemi a přepadáváním chebských měšťanů. Po nich se na Hazlově vystřídalo několik pánů. Jedním z nich byl i Hans Maléřík, známý naopak jako nepřítel loupeživého Jiřího Cedvice (Jorga Zedtwitze) z Libé. Nejdéle (1682 - 1824) vlastnili Hazlov Moserové, kteří ho získali výměnou za Milíkov a Malou Šitboř. Na Hazlově si Moserové vytvořili hlavní sídlo a přesídlili sem ze Seebergu, který pak prodali. Moserové byli dobří hospodáři a zanedbané panství úspěšně rozvíjeli. Založili několik nových dvorů a ovčín, opravili pivovar, rozšířili starý hrad a vystavěli farní kostel. Počátkem 19. století se dostali do finančních potíží a panské sídlo prodali Biedermannům. Pak se zde vystřídalo několik majitelů až panství roku 1853 koupili v dražbě majitelé Starého Rybníku - Helmfeldové a ti vlastnili Hazlov až do konce 2. světové války.
Málokdo ví, že Hazlov má i své muzeum, je ale v Německu mezi Frankfurtem a Norimberkem v městečku Dettelbach.

 TIP: Hazlov, Kalvárie (Dreikreuzberg) - (odbočka z trasy 1 km)

Z centra Hazlova doporučuji odbočit ještě po modré pěší značce. Za mostem přes hlavní silnici modrá značka odbočuje na polní cestu, což byla původní cesta do Františkových Lázní a vedla kolem Seebergu. Když po ní pojedeme asi 200m můžeme po levé straně na louce vidět tři staré smírčí kříže. Další zajímavostí je monumentální pomník padlým občanům Hazlova v 1. světové válce. Ten dodnes stojí na kopci Kalvárie. Musíme se však vrátit k mostu, odbočíme vlevo a další odbočkou vpravo a za poslední chalupou po pravé straně uvidíme zalesněný malý kopec Kalvárii. Němci ho nazývali Tříkřížový, podle tří dřevěných křížů, které tam stávaly a po revoluci byly znovu vztyčeny. Kousek od křížů najdeme válečný pomník, ukrytý mezi stromy. Byl postaven z ottengrünské žuly v roce 1923 (Otov, Ottengrün - bývalá obec mezi Hazlovem a Vojtanovem). Pomník je vysoký asi 6 metrů a na vrcholu stojí velká říšská orlice. Po válce, roce 1945 orlici místní lidé strhli, vidouce v ní symbol několikaletého německého útlaku. Orlice s částečně poškozeným zobanem ležela po celou dobu totality vedle pomníku a až po roce 1990

 místní obyvatelé opravili a orlici usadili na své místo. V dolní části jsou okolo pomníku desky s vytesanými jmény místních občanů padlých v první světové válce. Od pomníku se pak vrátíme zpět na naší trasu do centra obce.

 Hazlov, hamr (Hammermülle) - 3,6 km

Cyklotrasa z centra obce vede směrem na Polnou, ale hned za křižovatkou s hlavní silnicí na Aš odbočuje vlevo. Když sjedeme dolů k soutoku Slatinného a Hazlovského potoka, uvidíme opravenou budovu bývalého hamru na zpracování železa. V roce 1822 byl hamr změněn na textilní továrnu (první v Hazlově), která byla ještě poháněna vodním kolem, později parním strojem. Z továrny se zachovala jen jedna malá budova, zbytek byla v 60.letech zbořen. Bývalý hamr měl horní náhon na mlýnské kolo a voda byla přiváděna z rybníka na Hazlovském potoce. Před hamrem u cesty stával krátkou dobu zachovalý křížek, nebyl ale původní, byl sem převezen z jiného místa. Už ho tam ale nenajdeme. 
Potom po trase pokračujeme do malé obce Táborská.
Táborská (Seichenreuth) - 5 km (rozc. s CT 2057)

Na návsi, na rozcestí s cyklotrasou 2057, cyklotrasa 2064 končí. Na návsi se nachází udržovaný chebský

s hrázděnou konstrukcí. Majitelem je Johan Thumler z Deichenreuthu, který statek citlivě renovoval. 
Hrázděné konstrukce patří do vyšší kategorie stavitelského umění a vznikly někdy ve 12. století v oblasti středního Rýna, odkud ji němečtí osídlenci přenesli v 15. století i do Čech. Nejstarší konstrukce byly strohé, později s dekorativními prvky. Trámová kostra se vyplňovala nejdříve jílem až na konci 19. století se začaly používat cihly. Nejzachovalejší soubor těchto staveb se dochoval ve vsi Doubrava u Lipové, která byla vyhlášené vesnickou památkovou rezervací. (Cyklotrasa 2129 na Chebsku).
Děkuji panu Katinovi z Hazlova za poskytnuté informace a upřesnění.