Délka trasy: 9 km (s odbočkami 14 km)
Náročnost trasy: Malá
Nastoupáno: 132 m
Povrch trasy: Převažuje asfaltová silnice
Doprava: Většina trasy (60%) vede po silnici 213 II.tř. s mírným provozem.
Cyklotrasa je vhodná pro: crosová a treková kola
Průjezdní místa (PM):
Náročnost trasy: Malá
Nastoupáno: 132 m
Povrch trasy: Převažuje asfaltová silnice
Doprava: Většina trasy (60%) vede po silnici 213 II.tř. s mírným provozem.
Cyklotrasa je vhodná pro: crosová a treková kola
Průjezdní místa (PM):
Vojtanov (Voitersreuth) - 0 km (rozc. s CT 36)
Cyklotrasa začíná na křižovatce v centru obce, kde se napojuje na cyklotrasu 36 (Magistrála, spojující Český les a Krušné hory). Kdysi Vojtanov patřil mezi největší obce na Chebsku. V současnosti je to jen malá a nenápadná vesnička, ale všeobecně známá jako hraniční a celní obec, přes kterou vedou důležité silniční a železniční cesty do Německa. Dnes dotvářejí hlavně asijské tržnice. V roce 1999 obec oslavila 700leté výročí založení obce.
Obec byla založena ke konci 13. století. Jméno obce vzniklo z německého „Reutung eines Vogtes“ – „Rychtářova mýtina“. V roce 1455 Anna Šliková koupila ves Vojtanov a připojila ji k hradu Seeberg. Potom byla ves v majetku pánů z Gutštejna, Neuberga a Steiheima, kteří se vystřídali na Seebergu. Vojtanov od roku 1464 patřil chebským klariskám, v 17.století část Vojtanova náležela řádu německých rytířů v Chebu a v roce 1773 připadl Vojtanov městu Cheb.
K velkému neštěstí došlo ve Vojtanově v roce 1684, kdy zde do základů vyhořelo celkem sedm dvorů. Výhodné spojení se světem od poloviny 19.století a levná pracovní síla přilákala kapitál ze sousedního Saska. Kolem roku 1935 byl Vojtanov na vrcholu prosperity a měl asi 650 obyvatel. Je zajímavé, že takto velká obec neměla nikdy svou faru, kostel ani hřbitov. Až do roku 1653 příslušela k německé farnosti v Schönbergu a pak od roku 1653 byla součástí fary v Horních Lomanech. Bylo zde celkem 7 hostinců, chudobinec, sirotčinec, lékař i obecní záložna a v nádražní čtvrti byly postaveny dvě textilní továrny. plavenské firmy Listner Buchheim zaměstnávala 50 lidí a vyráběla koberce. Po válce se výroba již neobnovila a do roku 1965 továrna sloužila jako sklad pro kasárna pohraniční stráže, které stávaly hned vedle ní. Nyní je továrna opuštěná a ve špatném stavu. Druhá textilka, tkalcovna, patřila Augustu Hüttnerovi a pracovalo zde 30 lidí.
Velkým přínosem pro obec bylo dokončení stavby nové silnice v roce 1829 z Františkových Lázní do Bad Brambachu a od roku 1865 železnice saské dráhy. Vojtanovem prochází hned dvě železniční tratě. Již od roku 1865 spojovala koňská dráha Cheb-Vojtanov- Plesnou a Bad Brambach. Ve stejném roce byla uvedena do provozu trať Cheb-Vojtanov-Aš, na které leží zastávka Vojtanov město. V roce 1999 pak byl dokončen nový most přes potok Sázek (Scheidebach) a otevřela se nová silnice a celnice, která se nachází až na německém území.
Trasa na začátku Hazlova prochází průmyslovou částí obce. Po pravé straně silnice ve staré továrně, kde dnes sídlí firma Abydos, bývala původně jedna z hazlovských textilek.
Hazlov byl ale původně zemědělskou vsí a sedláci si přilepšovali tkaním látek. V okolních obcích (Polná, Lipná, Otov) pracovalo několik kameníků. Již v roce 1553 byl vedle zámku založen pivovar - nejstarší na Ašsku a byl v provozu do roku 1900. V roce 1924 byl přestavěn na pivnici a dodnes slouží jako restaurace. Od počátku 19. století se v Hazlově rozvíjí textilní průmysl. První přádelna bavlny vznikla v roce 1822 na Hammermühle (na hazlovském potoce na cyklotrase 2064) a byla poháněná vodním kolem, později parním strojem. Později (u statku) vznikla textilka Bareuther, později firma Palme, která dnes už nestojí. Další textilka byla firma Weigandt, postavená u silnice na Vojtanov, dnes zde sídlí firma Abydos. Poslední a největší byla v centru obce (též měli přádelnu v Libé - trasa 2066). Za socializmu to byl závod podniku Tosta, jehož výrobní náplň tvořily tepláky, dámské prádlo a jiné výrobky. Po revoluci textilku převzala firma Viba a vyráběla zde do roku 2009 příze. Pak se dostala do finančních problémů a od té doby je továrna mimo provoz.
Nedaleko odbočky na hazlovské nádraží stojí malý hřbitovní kostel sv. Jiří. Původní stavba pochází z roku 1686 a později byl několikrát obnovován, naposledy v minulém století.
Hazlov (Haslau) - 3,8 km (rozc. s CT 2064)
Hazlov vznikl již někdy v první polovině 12. století a patří tak mezi nejstarší obce na Ašsku. Rytíři z Hazlova - Miles de Hasela - drželi panství do počátku 15. století a čas od času si přilepšovali loupežemi a přepadáváním chebských měšťanů. Po nich se na Hazlově vystřídalo několik pánů. Nejdéle vlastnili Hazlov Moserové (1682 - 1824), kteří si zde vytvořili hlavní sídlo a přesídlili sem ze Seebergu. Moserové se zasloužili o rozvoj hazlovského panství. Založili několik nových dvorů a ovčín, opravili pivovar, rozšířili starý hrad a vystavěli farní kostel. Počátkem 19. století, když se dostali do finančních potíží, hazlovské sídlo prodali. Panské sídlo, původně románský hrad, bylo několikrát opravováno a po roce 1628 bylo přestavěno na zámek. V areálu zámku byl postaven nový kostel a jeho věž byla upravena z bývalé hradní věže. Hrad strážil důležitou obchodní cestu z Chebska přes Ašsko do středního Německa. Po celých sedm století své existence sloužil hrad a zámek v Hazlově svým majitelům jako sídlo, takže byl udržován v dobrém stavu. Po válce se zámek postupně měnil ve zříceninu, když zde sídlily státní statky. Neudržovaný zámek byl již v 50. a 60. letech minulého století zčásti zbořen. Počátkem 70. let na něj byl vydán dosud platný demoliční výměr. V současné době je zámek nepřístupný, protože budova je v katastrofálním stavu a rok od roku se stav zhoršuje a pravděpodobně se ho již nepodaří zachránit. Ze zámeckého areálu se zachoval se pouze kostel Povýšení svatého Kříže a pivovar.
Franky (Frankenhäuser) - 5,6 km (rozc. s CT 2066 a 2057)
Bývalá samota, která byla vždy součástí obce Polná a po roce 1945 téměř zanikla. Zůstalo jen několik chalup u silnice na Libou. Od roku 1307 spolu s Lipnou a Podílnou byla součást panství Zedtwitzů z Libé. Po roce 1850 byla samota Franky jako část obce Podílná začleněna do okresu Aš.
Polná (Hirschfeld) - 6,2 km (rozc. s CT 2057)
Ves Polná leží na okraji přírodního parku Smrčiny. Polná byla od roku 1307 spolu s Lipnou, Podílnou a Franky součástí panství Zedtwitzů z Libé. Po roce 1850 byla ves začleněna do okresu Aš. Na konci minulého století samostatná obec s místní částí Podílná a samotou Franky. Dnes je částí obce Hazlov. Na konci 19. století žilo ve všech částech obce kolem 640 obyvatel. Po odsunu německých obyvatel a vzniku hraničního pásma byla část domů stržena a ne každý dosídlenec dostal povolení k pobytu v Polné. V roce 1990 bylo v Polné evidováno 64 obyvatel. Ze starší zástavby se zachovala zemědělská usedlost čp.10, skládající se z obytného domu s hrázděným štítem. Dvůr je uzavřen stodolou a kolnou s letopočtem 1792. K objektu patři kaplička oživená oltářem s lidovou výzdobou. Na štítě obytného stavení je obraz madony namalovaný na plechu neznámým umělcem. Polná patří do území nedotknutého reformací. V roce 1930 bylo veškeré obyvatelstvo katolické. To vysvětluje větší počet religiózních památek. Najdeme tu několik již vyvrácených božích muk, železných křížů a sloupek se znamením božího oka, datovaný rokem 1900 již s odlomeným litinovým křížkem. Z návsi pokračujeme po naší trase a za obcí se dáme vpravo k bývalé pohraniční rotě.
Na rozcestí s cyklotrasou 2063 naše trasa končí. Je to nedaleko od romantického Kančího údolí, kterým protéká Slatinný potok. Dříve se jmenoval Forellenbach, což je v překladu Pstruží potok. Nad údolím je z jedné strany Jelení vrch (627m) a z druhé strany Kozina (642m). Z rozcestí je možné pokračovat po trase 2063 vpravo do Aše, nebo vlevo do Chebu. Z rozcestí od Kančího údolí můžeme pokračovat po trase 2063 na Aš nebo Cheb, případbě se vrátit na vlak do Hazlova.
Cyklotrasa začíná na křižovatce v centru obce, kde se napojuje na cyklotrasu 36 (Magistrála, spojující Český les a Krušné hory). Kdysi Vojtanov patřil mezi největší obce na Chebsku. V současnosti je to jen malá a nenápadná vesnička, ale všeobecně známá jako hraniční a celní obec, přes kterou vedou důležité silniční a železniční cesty do Německa. Dnes dotvářejí hlavně asijské tržnice. V roce 1999 obec oslavila 700leté výročí založení obce.
Obec byla založena ke konci 13. století. Jméno obce vzniklo z německého „Reutung eines Vogtes“ – „Rychtářova mýtina“. V roce 1455 Anna Šliková koupila ves Vojtanov a připojila ji k hradu Seeberg. Potom byla ves v majetku pánů z Gutštejna, Neuberga a Steiheima, kteří se vystřídali na Seebergu. Vojtanov od roku 1464 patřil chebským klariskám, v 17.století část Vojtanova náležela řádu německých rytířů v Chebu a v roce 1773 připadl Vojtanov městu Cheb.
K velkému neštěstí došlo ve Vojtanově v roce 1684, kdy zde do základů vyhořelo celkem sedm dvorů. Výhodné spojení se světem od poloviny 19.století a levná pracovní síla přilákala kapitál ze sousedního Saska. Kolem roku 1935 byl Vojtanov na vrcholu prosperity a měl asi 650 obyvatel. Je zajímavé, že takto velká obec neměla nikdy svou faru, kostel ani hřbitov. Až do roku 1653 příslušela k německé farnosti v Schönbergu a pak od roku 1653 byla součástí fary v Horních Lomanech. Bylo zde celkem 7 hostinců, chudobinec, sirotčinec, lékař i obecní záložna a v nádražní čtvrti byly postaveny dvě textilní továrny. plavenské firmy Listner Buchheim zaměstnávala 50 lidí a vyráběla koberce. Po válce se výroba již neobnovila a do roku 1965 továrna sloužila jako sklad pro kasárna pohraniční stráže, které stávaly hned vedle ní. Nyní je továrna opuštěná a ve špatném stavu. Druhá textilka, tkalcovna, patřila Augustu Hüttnerovi a pracovalo zde 30 lidí.
Velkým přínosem pro obec bylo dokončení stavby nové silnice v roce 1829 z Františkových Lázní do Bad Brambachu a od roku 1865 železnice saské dráhy. Vojtanovem prochází hned dvě železniční tratě. Již od roku 1865 spojovala koňská dráha Cheb-Vojtanov- Plesnou a Bad Brambach. Ve stejném roce byla uvedena do provozu trať Cheb-Vojtanov-Aš, na které leží zastávka Vojtanov město. V roce 1999 pak byl dokončen nový most přes potok Sázek (Scheidebach) a otevřela se nová silnice a celnice, která se nachází až na německém území.
TIP: Schönberg (Krásná Hora) (odbočka z trasy - 2,5 km)Hazlov, rozc u nádraží - 3,1 km
Naše trasa je poměrně krátká a tak si můžeme dovolit návštěvu nedalekého saského Schönbergu. Silnice procházející je označená jako cyklostezka a dostaneme se po ní přes až do Schönbergu. Schönberg je nejjižnější obec Saska a vznikl před rokem 1234. V obci nebo jeho okolí můžeme navštívit evangelický kostel, zámek s parkem, rozhlednu na Kapellenbergu (759m - nejvyšší kopec ve Smrčinách), předhistorické tvrziště a na druhé straně hlavní silnice chráněný rybník Großer Teich (Velký rybník) a minerální pramen Säuerling. Z Schönergu se pak musíme vrátit po stejné cestě zpět do Vojtanova a z centra obce se pak vydáme po naší cyklotrase směrem na Hazlov.
Trasa na začátku Hazlova prochází průmyslovou částí obce. Po pravé straně silnice ve staré továrně, kde dnes sídlí firma Abydos, bývala původně jedna z hazlovských textilek.
Hazlov byl ale původně zemědělskou vsí a sedláci si přilepšovali tkaním látek. V okolních obcích (Polná, Lipná, Otov) pracovalo několik kameníků. Již v roce 1553 byl vedle zámku založen pivovar - nejstarší na Ašsku a byl v provozu do roku 1900. V roce 1924 byl přestavěn na pivnici a dodnes slouží jako restaurace. Od počátku 19. století se v Hazlově rozvíjí textilní průmysl. První přádelna bavlny vznikla v roce 1822 na Hammermühle (na hazlovském potoce na cyklotrase 2064) a byla poháněná vodním kolem, později parním strojem. Později (u statku) vznikla textilka Bareuther, později firma Palme, která dnes už nestojí. Další textilka byla firma Weigandt, postavená u silnice na Vojtanov, dnes zde sídlí firma Abydos. Poslední a největší byla v centru obce (též měli přádelnu v Libé - trasa 2066). Za socializmu to byl závod podniku Tosta, jehož výrobní náplň tvořily tepláky, dámské prádlo a jiné výrobky. Po revoluci textilku převzala firma Viba a vyráběla zde do roku 2009 příze. Pak se dostala do finančních problémů a od té doby je továrna mimo provoz.
Nedaleko odbočky na hazlovské nádraží stojí malý hřbitovní kostel sv. Jiří. Původní stavba pochází z roku 1686 a později byl několikrát obnovován, naposledy v minulém století.
Hazlov (Haslau) - 3,8 km (rozc. s CT 2064)
Hazlov vznikl již někdy v první polovině 12. století a patří tak mezi nejstarší obce na Ašsku. Rytíři z Hazlova - Miles de Hasela - drželi panství do počátku 15. století a čas od času si přilepšovali loupežemi a přepadáváním chebských měšťanů. Po nich se na Hazlově vystřídalo několik pánů. Nejdéle vlastnili Hazlov Moserové (1682 - 1824), kteří si zde vytvořili hlavní sídlo a přesídlili sem ze Seebergu. Moserové se zasloužili o rozvoj hazlovského panství. Založili několik nových dvorů a ovčín, opravili pivovar, rozšířili starý hrad a vystavěli farní kostel. Počátkem 19. století, když se dostali do finančních potíží, hazlovské sídlo prodali. Panské sídlo, původně románský hrad, bylo několikrát opravováno a po roce 1628 bylo přestavěno na zámek. V areálu zámku byl postaven nový kostel a jeho věž byla upravena z bývalé hradní věže. Hrad strážil důležitou obchodní cestu z Chebska přes Ašsko do středního Německa. Po celých sedm století své existence sloužil hrad a zámek v Hazlově svým majitelům jako sídlo, takže byl udržován v dobrém stavu. Po válce se zámek postupně měnil ve zříceninu, když zde sídlily státní statky. Neudržovaný zámek byl již v 50. a 60. letech minulého století zčásti zbořen. Počátkem 70. let na něj byl vydán dosud platný demoliční výměr. V současné době je zámek nepřístupný, protože budova je v katastrofálním stavu a rok od roku se stav zhoršuje a pravděpodobně se ho již nepodaří zachránit. Ze zámeckého areálu se zachoval se pouze kostel Povýšení svatého Kříže a pivovar.
Franky (Frankenhäuser) - 5,6 km (rozc. s CT 2066 a 2057)
Bývalá samota, která byla vždy součástí obce Polná a po roce 1945 téměř zanikla. Zůstalo jen několik chalup u silnice na Libou. Od roku 1307 spolu s Lipnou a Podílnou byla součást panství Zedtwitzů z Libé. Po roce 1850 byla samota Franky jako část obce Podílná začleněna do okresu Aš.
Polná (Hirschfeld) - 6,2 km (rozc. s CT 2057)
Ves Polná leží na okraji přírodního parku Smrčiny. Polná byla od roku 1307 spolu s Lipnou, Podílnou a Franky součástí panství Zedtwitzů z Libé. Po roce 1850 byla ves začleněna do okresu Aš. Na konci minulého století samostatná obec s místní částí Podílná a samotou Franky. Dnes je částí obce Hazlov. Na konci 19. století žilo ve všech částech obce kolem 640 obyvatel. Po odsunu německých obyvatel a vzniku hraničního pásma byla část domů stržena a ne každý dosídlenec dostal povolení k pobytu v Polné. V roce 1990 bylo v Polné evidováno 64 obyvatel. Ze starší zástavby se zachovala zemědělská usedlost čp.10, skládající se z obytného domu s hrázděným štítem. Dvůr je uzavřen stodolou a kolnou s letopočtem 1792. K objektu patři kaplička oživená oltářem s lidovou výzdobou. Na štítě obytného stavení je obraz madony namalovaný na plechu neznámým umělcem. Polná patří do území nedotknutého reformací. V roce 1930 bylo veškeré obyvatelstvo katolické. To vysvětluje větší počet religiózních památek. Najdeme tu několik již vyvrácených božích muk, železných křížů a sloupek se znamením božího oka, datovaný rokem 1900 již s odlomeným litinovým křížkem. Z návsi pokračujeme po naší trase a za obcí se dáme vpravo k bývalé pohraniční rotě.
TIP: Polná, smírčí kříž - 7,7 km (odb. z trasy 0,1 m)Kančí údolí, rozc. - 9,1 km (rozc. s CT 2063)
Asi po 400 m z trasy odbočuje vpravo lesní cesta, směrem k vojenským domkům. Pokud po ní odbočíme, vlevo za plotem uvidíme středověký smírčí kříž. V okolí Polné se jich nachází hned několik. Například na křižovatce cest do Hazlova a Libé stoji jeden vedle rozvalených božích muk. Na jeho čelní straně je vyryt obrys meče, na odvrácené straně latinský křížek. Směrem na Lipnou stojí další kamenný kříž, k němuž se váže pověst, že na tomto místě zabil sedlák ovčáka. Přímo na státní hranici, u hraničního kamene 9/8, je plochý žulový kámen připomínající řecký křiž. Dosud ale není jasné, zda se jedná o přírodní fenomén nebo o starou památku.
Pokračujeme po cestě kolem bývalé . Pohraničníci sídlili v Polné již od 50. let. Tento objekt kasáren byl postaven v 70. letech a patří dnes hazlovskému podnikateli. Trasa pokračuje dál po staré asfaltové cestě na rozcestí u Kančího údolí na signálce, kde se napojí na cyklotrasu 2063.
Na rozcestí s cyklotrasou 2063 naše trasa končí. Je to nedaleko od romantického Kančího údolí, kterým protéká Slatinný potok. Dříve se jmenoval Forellenbach, což je v překladu Pstruží potok. Nad údolím je z jedné strany Jelení vrch (627m) a z druhé strany Kozina (642m). Z rozcestí je možné pokračovat po trase 2063 vpravo do Aše, nebo vlevo do Chebu. Z rozcestí od Kančího údolí můžeme pokračovat po trase 2063 na Aš nebo Cheb, případbě se vrátit na vlak do Hazlova.
Datum aktualizace