Veřejné opatrovnictví v Karlovarském kraji

Legislativa upravující výkon veřejného opatrovnictví:

• Ústava České republiky
• Listina základních práv a svobod
• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn, ve spojení se zákonem 
  č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů

Předběžné prohlášení - občanský zákoník § 38 – § 44
Jedná se o speciální preventivní prohlášení, projev vůle člověka učiněný pro případ, že posléze nebude schopen spravovat své vlastní záležitosti.

Člověk očekávající vlastní nezpůsobilost právně jednat, má možnost učinit prohlášení o tom:

• Jak mají být spravovány jeho záležitosti.
• Kdo je má spravovat.
• Kdo má být případně ustanoven jeho opatrovníkem.

Forma předběžného prohlášení:

1. veřejná listina - notářský zápis
2. soukromá listina - datum a potvrzení dvou svědků

Nápomoc při rozhodování - občanský zákoník § 45 - § 48
Je jedním z podpůrných opatření, kdy osoba s duševní poruchou má na základě své vůle 
a v rámci svých možností jednat, aniž by byly ohroženy její zájmy, porušovány jeho práva. Osobě – podporovanému, poskytuje nápomoc člověk – podpůrce, podpůrců může být i více. Podporovaný není omezen na svéprávnosti a rozhoduje se, zda svého práva na konzultaci využije.

Podpůrce:

• Podporuje a radí podporovanému při jeho právních rozhodování.
• Účastní se právních jednání podporovaného.
• Poskytuje podporovanému konzultace, rady.
• Sám nevyvíjí žádnou svévolnou aktivitu.

Smlouva o nápomoci
– může být uzavřena písemně, ale i ústně. Smlouvu musí schválit soud. Ze smlouvy musí být zřejmé jakou pomoc má podpůrce podporovanému poskytovat.

Ukončení nápomoci při rozhodování
– na základě rozhodnutí soudu, návrh může jak podporovaný tak podpůrce.

Zastoupení členem domácnosti – občanský zákoník § 49 – § 54
Jedná se ochranu oprávněných zájmů zletilé osoby s duševní poruchou při jednání s fyzickými, právnickými osobami a orgány veřejné moci.

Osobu může zastupovat její potomek, předek, sourozenec, manžel, partner nebo osoba, která před vznikem zastoupení žila se zastoupeným ve společné domácnosti nejméně tři roky.

Zastoupení vzniká schválením soudu, kdy soud zjišťuje názor zastoupeného.

Zástupce:

• dbá o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv;
• aby způsob života zastoupeného nebyl v rozporu s jeho schopnostmi;
• aby způsob života zastoupeného nebyl v rozporu s jeho představami a přáními, pokud tyto nejsou nerozumné.

Zánik zastoupení - zástupce se vzdá zastoupení, zastoupený odmítne zastupování, a nebo soud jmenuje zastoupenému opatrovníka.

OPATROVNICTVÍ ČLOVĚKA

Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti
Soud může jmenovat opatrovníka osobě, která nebyla neomezena ve svéprávnosti, ale jejíž zdravotní stav jí působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv.

Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti je vhodné pro osoby, kterým nehrozí újma vlastním aktivním právním jednáním, ale jsou ohroženy tím, že by nejednaly, například by si nepožádaly o důchod nebo neřešily dluhy.

Pro činnost opatrovníka platí stejná pravidla jako u opatrovnictví s omezením svéprávnosti.

Opatrovnictví s omezením svéprávnosti člověka
Soud může omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující podpůrná opatření (předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti).

Soud jmenuje opatrovníka člověku v případě, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovaný. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanému blízkou, která osvědčí o opatrovaného dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka.

Svéprávnost může omezit soud pouze v rozsahu, v jakém člověk není schopen právně jednat. Člověk s omezenou svéprávností je nadále způsobilý právně jednat v rozsahu, v němž jeho svéprávnost nebyla omezena a omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.

Veřejné opatrovnictví
Soud jmenuje veřejným opatrovníkem obec, kde má opatrovaný bydliště. Bydliště dle § 80 občanského zákoníku „místo, ve kterém osoba bydlí s úmyslem se na tomto místě trvale zdržovat“  (ve smyslu občanského zákoníku § 80 lze považovat za bydliště pobytovou sociální službu, ale nelze považovat krátkodobou i dlouhodobou hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení).

Povinnosti opatrovníka:

• Udržovat s opatrovaným pravidelné spojení, a to vhodným způsobem 
  a v potřebném rozsahu – jedná se o udržování osobního kontaktu s opatrovaným,  projevovat o opatrovaného skutečný zájem, tedy vědět o něm, bavit se s ním.
• Dbát o zdravotní stav opatrovaného (zajištění adekvátní zdravotní péče, obvodního a další odborné lékaře, pečovatelskou či zdravotnickou službu, atd.).
• Dbát o naplňování práv opatrovaného a chránit jeho zájmy.
• Vysvětlovat opatrovanému povahu a následky rozhodnutí o jeho záležitostech.
• Naplňovat právní prohlášení opatrovaného a dbát jeho názorů, soustavně k nim přihlížet a zařizovat jeho záležitosti v souladu s nimi.
• Dbát, aby způsob života opatrovaného nebyl v rozporu s jeho schopnostmi 
  a aby odpovídal jeho představám a přáním.
• Do dvou měsíců od jmenování je opatrovník povinen předložit soudu soupis spravovaného jmění.
• Dokládat opatrovnické radě, byla-li zřízena, není-li zřízena, tak soudu vyúčtování majetku opatrovaného vždy k 30. červnu daného roku.

Co by měl opatrovník udělat při převzetí opatrovaného: 
viz. odkaz Povinnosti (117,21 KB, PDF)

Ukončení funkce veřejného opatrovnictví:

1. úmrtí opatrovance – dnem úmrtí opatrovance, opatrovnictví končí
2. rozhodnutí soudu o navrácení svéprávnosti,
3. jmenování nového opatrovníka.

Opatrovník je povinen vyhotovit konečné vyúčtování správy jmění občanský zákoník 
(§ 485 odst. 3) a doručit jej opatrovanci, soudu, opatrovnické radě (je-li zřízena) a soudnímu komisaři jmenovanému v pozůstalostním řízení. V případě, že opatrovnictví přechází na jiného opatrovníka, pak se konečné vyúčtování poskytne i novému opatrovníkovi.

Nejčastější otázky z veřejného opatrovnictví.