Národní cyklotrasa č.6 - Sokolovsko -  úsek  Mostov - Loket

Mostov, zámek, rozc. -  0,0 km (rozc. s CT 2266)

Majitelem zámku se stala hornoslavkovská porcelánka Haas&Czjzek. Po 14 měsíců oprav s nákladem několika desítek miliónů korun, byla budova zámku v září 2002 zpřístupněna veřejnosti. V zámku je umístěna zajímavá expozice slavkovského porcelánu, obsahující výrobky porcelánky od minulosti po současnost. V zámku najdete též hotel, restauraci a kavárnu a vlastní balneoprovoz. Zámek Mostov je od roku 1992 zapsán do seznamu kulturních památek - zvláště díky unikátnímu souboru patnácti kachlových kamen, obdivuhodně zachovalých a vystavených pro návštěvníky. Jednotlivá kachlová kamna dokumentují vývoj řemesla a střídání uměleckých slohů po téměř celé 19. století.
Okolí zámku bylo později také upraveno. Zámecký park byl prohlášen za významný krajinný prvek, rozkládá se na ploše 2,5 ha a najdeme zde pestrou skladbu flory a fauny, zvláště dřevin.
Naše cyklotrasa vede od zámku

, která byla před nedávnem celá regenerována. Alejí vedla v minulosti hlavní přístupová cesta do zámku z císařské silnice přes Hlínovou.

  Hlínová (Klingen) - 0,9 km

Vesnička Hlínová se je součástí Mostova a úřad mají v Odravě. Obec patří k nejmladším sídlům na Chebsku. Vznikla na počátku 17. století a svůj dnešní název získala až v roce 1948. Do té doby se jmenovala Klingen. V roce 1821 přešla pod panství Mostov, náležící Podivínům, svobodným pánům von Rummerskirch. Ti zde založili hrnčířskou výrobu a v roce 1864 - 1875 to byla nejvýznamnější výrobna na Chebsku. V provozu bylo 7 pecí, 10 hrnčířských kruhů a pracovalo tu kolem 70 lidí. Vyráběly se tu džbány na minerální vodu, trubky na vedení vody, cihly, střešní tašky a umělecké cihly. Po roce 1875 přišla stagnace vlivem konkurence v okolí a následně úpadek. V roce 1886 byla výroba zastavena. Nový majitel mostovského panství baron Georg Haas (majitel porcelánky v H.Slavkově) přestavěl továrnu na poplužní dvůr. Prameny, kdysi důležité pro hrnčírnu, dodávaly nyní vodu do zámeckého pivovaru.

TIP:  JIMI střelnice s restaurací - (odb. z trasy  500 m)
Z Hlínové můžeme odbočit krátce z trasy a zajet se občerstvit do restaurace JIMI. Není to ale jen restaurace. Zájemci o střelecké sporty si zde mohou zastřílet v kryté střelnici, nebo se i zúčastnit paintballových her. A nemusíte být držitelé zbraní ani a zrojního pasu.

  Dobroše (Dobrassen) - 2,8 km (rozc. s CT 604 a 2245)
Ještě před Kynšperkem přijedeme na rozcestí cyklotras v dolní části vesničky Dobroše. Je to jen pár domků a centrum vsi je na vršku jižně nad stezkou. Bývalo tam dříve asi pět dvorů. Dnes jsou Dobroše součástí obce Odrava.
Na rozcestí odbočíme vlevo a pokračujeme do Kynšperka k lávce.

   Kynšperk (Königsberg), lávka - 4,0 km (rozc. s CT 2136)

Kynšperk byl původně pevností českých králů na hranicích státu a už v roce 1232 byl povýšena na město. V městě můžeme vidět několik zajímavých památek - pozůstatky hradu Königsberg, katolický a evangelický kostel, panský dům, sloup nejsvětější trojice, židovský hřbitov, kynšperskou branku a jiné. Technickou památkou byla původní železobetonová lávka o délce 130 metrů, u níž stával i domek k vybírání mýta. Byla ale celkem zbytečně zničena při osvobozování v roce 1945. V roce 1947 ji nahradila dřevěná lávka, která však byla v roce 1950 rovněž zničena, ale ještě v tomtéž roce však byla obnovena. Konstrukce kynšperské lávky je mimořádně silná - však také lávka je po českokrumlovské rechli nejdelší dřevěnou lávkou u nás. Lávka měří 63 metrů a obstarává spojení mezi středem města a nádražím. Kynšperská lávka - co do důmyslnosti své konstrukce- má svou obdobu snad jen v Suchovršicích na Trutnovsku.
Přejedeme pomalu lávku, která je úzká, tak dáváme chodcům přednost. Na druhé straně je nově postavený sjezd pro cyklisty a pokračujeme stále podél řeky, kolem vodáckého kempu a po nové cyklostezce do Dasnic.

  Dasnice (Dassnitz) - 8,4 km

Příjemná asfaltová stezka vtěsnaná do úzkého pásu mezi železnicí a řekou nás vede rovnou do Dasnic. V polovině cesty projedeme kolem studánky, kam si chataři chodí pro vodu. Na odbočce k chatám, pak projedeme kolem odpočívky a za myší dírou pod tratí už se objevíme přímo v Dasnicích.
V obci, nedaleko křižovatky si můžeme všimnout pěkného válečného pomníku padlých dasničanů. Většina z nich zahynula v Haliči, nebo v Rusku. Pomník byl nedávno obnoven a deska se jmény doplněna vzpomínkou na 2. sv. válku. Zajímavá je také dasnická roubenka s hrázděným štítem. V místní hospůdce U Bobra se můžeme občerstvit a pak pokračujeme k nádraží.
Hned za vsí býval železniční přejezd. Vedla tu vlečka do lomu Medard. V budoucnu se plánuje po vlečce vybudovat cyklostezku do Habartova. Koleje už byly odstraněny a tak se už teď dá projet po vlečce na horském kole až k Medardu. Začátek je ale zarostlý, tak je lepší projet Dasnicemi po silnici směrem na Bukovany a na konci obce odbočit vpravo.
Jinak pokračujeme kolem dasnického nádraží a pak musíme překonat snad největší kopec na celé cyklostezce. Má něco kolem 50 výškových metrů. Byla tak využita účelová cesta přes Chlumek a nemusela se budovat nová stezka podél řeky.

  Chlumek (Perglas) - 10,3 km

Osadu Chlumek (do roku 1947 Perglas) tvořil dříve poplužní dvůr, zámeček a několik obytných domů. Z poplužního dvora se pak stal státní statek a v jeho areálu se dochovala

, přestavěná ze staré tvrze. Je to patrová obdélná budova z lomového zdiva, s typickými špýcharovými obdélnými okny. Bývalou tvrz dnes připomíná pouze

s nápisem "ANNO DOMINI 1570 IAR" a erbem Nosticů.
Zámeček jako panské sídlo si postavili majitelé Chlumku, když už jim byla stará tvrz malá. Za totality sloužil zámeček jako pionýrský tábor pro děti zaměstnanců ze Sokolovských hnědouhelných dolů a Briketárny Sokolov. Vznikl již v roce 1954 a byl to první takovýto tábor v Československu. Později bylo u nás vybudováno dalších 16 táborů, hlavně v západních Čechách. Děti byly buď umístěny v pevných objektech, nebo žily ve stanech. Vedoucí táborů pro ně připravovali rozmanitý program (návštěvy hostů, poznávání přírody a památek, výlety, sportovní a branné hry). Děti musely dodržovat základní hygienu, denní režim a podřídit se výchově. K nejnavštěvovanějším táborům se přiřadil postupně budovaný areál ve Svojšíně u Stříbra (1964) a u Bezdružic (1973), které jsou v provozu dodnes.
Ve vsi můžeme najít dva chráněné stromy, které mají historickou souvislost s venkovským zámečkem: Lípa malolistá - první strom v aleji u zatáčky ve východní části osady  a dub letní - na louce JZ od statku.

  Hlavno (Globen) - 12,7 km 

  ETi - Elektrárna Tisová, lávka - 13,6 km

Cyklostezka za Hlavnem vede zregulovanou nivou Ohře a po pravé straně mezi stromy problikává mohutná silueta elektrárny Tisová. 
Je to nejstarší hnědouhelná velkoelektrárna v Československu. Byla vybudována na místě hornické obce

, která musela již dříve ustoupit důlní činnosti. To, že elektrárnu postavili právě zde, rozhodly dva důležité faktory: Řeka Ohře, ze které je zásobována vodou a blízké zásoby sokolovského hnědého uhlí. Že se elektrárna postaví, se rozhodlo již v lednu 1953. Na ploše 41 ha, kde ETi dnes stojí, se terén změnil k nepoznání. Začalo to demolicí zbytků bývalé obce Tisová, přeložil se tok Tisovského potoka, terén se zvýšil navážkou nad úroveň stoleté vody, zregulovalo se koryto Ohře a zasypala se jeho slepá ramena. Vybudovala se pobřežní silnice Citice - Černý Mlýn a postavila se lávka pro zaměstnance na železniční zastávku Hlavno. Končilo to pak vybudováním přehrady Jesenice u Chebu, kvůli zajištění potřebného průtoku Ohře. To vše pro jednu elektrárnu.
Vlastně se tu postavily elektrárny dvě. Výstavba té první ETi I byla zahájena v r. 1954. Bylo instalováno osm kotlů, které dokázali spálit až 125 t uhlí za hodinu! Výstavba ETi II byla zahájena v r. 1955 a uvedena byla do provozu v roce 1962. V této době vyráběly obě ETi téměř 10 % elektrické energie republiky. Provoz tehdy neodsířené elektrárny se ale brzy projevil. V 70. letech začaly usychat lesy v Krušných horách a stát to tehdy zachraňoval leteckým vápněním lesů za cenu obrovských nákladů.

  Citice (Zieditz) - 14,6 km

V Citicích podjedeme pod silničním mostem, vystoupáme na něj a musíme po něm na druhou stranu řeky. Dávejme si ale pozor na silný provoz a za mostem zase pokračujeme dál po cyklostezce.
Citice mají bohatou hornickou historii a vznikly někdy ve 14. století, kdy patřily říšské šlechtě z Horní Falce. Samostatnou obcí se stávají roku 1856, do té doby byly součástí Dolního Rychnova. Jako jinde v Sudetech převažoval i v Citicích německý živel, ale za prací se sem stěhovalo také hodně Čechů. Po vzniku samostatného Československa si pak vymohli postavení vlastní školy, první české na Sokolovsku. 
V obci je několik zajímavostí. Na návsi je zajímavý pomník postavený v roce 1924 na památku Citické stávky horníků roku 1894. Bylo to období, kdy horníci často stávkovali a to nejen na Sokolovsku, ale i na Mostecku a Ostravsku. Tehdy byla práce povinná a kdo nepřišel do práce, tak riskoval kriminál. Bylo to na prvního máje, kdy ti nejodvážnější horníci stávkovali za osmihodinovou pracovní dobu a zvýšení mzdy. Shromáždilo se kolem 300 horníků a pár horlivých četníků se snažilo udržet pořádek a zabránit jim v protestech. Horníci na výzvy četníku nereagovali, nevěřili, že by mohli střílet, ale bohužel se přepočítali. Skončilo to mnoha střelnými zraněními a jeden z horníků zemřel. Incident se dokonce řešil i v parlamentu ve Vídni. Později byl v Citicích na jejich památku postaven pomník. Představuje horníka u zřícené štoly a už byl několikrát opravován. V roce 1964 byl přemístěn a doplněn novými

a nápisy v tehdejším politickém duchu. Do

byl pak uveden v roce 1994 a po řádění vandalů se musel opravit ještě v roce 2005.
V centru obce také najdeme

z roku 1921,

a dále kostel Povýšení sv. Kříže. Postaven byl v roce 1930 a v říjnu téhož roku při něm zřízena filiálka sokolovské římskokatolické fary. Roku 2004 převzalo kostel občanské sdružení Zapomenuté světlo a zahájilo generální opravu celé stavby.

  Výsypka Antonín - 15,5 km

Z Citic do Sokolova jedeme pod výsypkou Antonín. Vidíme jí po pravé straně stezky, jako zalesněnou stráň.
Již od roku 1881 tu býval lom Luitpold, kde největší sokolovský uhlobaron Johan David Starck těžil vydatnou uhelnou sloj. V počátcích tu horníci pracovali ručně, od roku 1901 byly nasazeny stroje, hlavně na odklízení zeminy nad zásobami uhlí. Hned od počátku tu horníci museli neustále bojovat s vodou z Ohře. Proto v roce 1902 provedli regulaci koryta řeky v délce téměř 10 km. V roce 1945 byl Luipold přejmenován na lom Antonín. V 60. letech se lom přiblížil až ke klášteru v Sokolově a přitom byla zlikvidována ulice gen. Svobody a její blízké okolí. Vytěžená jáma pak od roku 1965 sloužila jako výsypka nadloží z dolu Medard. Výsypku pak bylo nutné rekultivovat. Aby botanikové zjistili, kterým dřevinám se bude na hlušině nejlépe dařit, tak zde vysadili v letech 1969-74 stovky druhů dřevin. Většina stromů a keřů se uchytila a dnes je výsypka porostlá hustým porostem. Vzniklo tak zde na ploše 165 ha velmi unikátní arboretum, které nemá v Česku obdoby. Místní sdružení mají záměr v arboretu vybudovat

, které by pak tvořily snad největší přírodní bludiště Evropy.
Na obrázku je vidět jak hrůzostrašně vypadal lom Antonín po ukončení těžby, v pozadí je elektrárna Tisová. A zde pak můžeme porovnat letecký snímek

.

 Antonínský most - 16,7 km

Odpočívka na rozcestí u Antonínského mostu leží na místě, kudy vedla důlní vlečka, po které se vozila skrývka z Medardu na výsypku Antonín. Přeprava probíhala po železnici a koleje se stále přemísťovaly podle toho, kam bylo potřeba skrývku přivážet. Po mostě se dnes dostaneme k bývalému lomu Medard-Libík, který se od roku 2006 postupně rekultivuje. Obrovská vytěžená jáma se až do roku 2013 bude napouštět vodou a vznikne jezero velké skoro jako Jesenická přehrada. Z mostu je vidět umělý

z Ohře, který odvádí vodu pod ranžírem (jak se říká místní silnici kolem seřazovacího nádraží) do Medardu.

TIP:  Medard- odbočka z trasy 300 m- odbočka z trasy 300 m

V povrchovém lomu se začalo těžit již v roce 1918, tehdy ve třech uhelných slojích - Antonín, Anežka a Josef. Po roce 1945 se těžba rozšířila na jih k železnici a jižnímu lomu se dostalo pojmenování Medard II. I když byla Ohře  držena ve svém korytě ochrannými pilíři, povodeň v roce 1953 je protrhla a v lomu vzniklo velké jezero. Říkali mu tehdy Kuškovo jezero, podle tehdejšího generálního ředitele. Lom Medard II. ukončil těžbu v roce 1975 a Medard I. se těžil až do 31. března 2000. V lomu ještě zůstalo asi 15 milionů tun nevytěženého uhlí ve sloji Anežka a přibližně milion tun sloje Antonín. Ty už se ale dál netěžily, pro nízkou poptávku a pro problémy s písčitým nadložím. V roce 2011 se ukončily práce na tvarování břehů budoucího jezera a hornická činnost zde definitivně měla ustat. Ale cena uhlí stoupala a tak se těžaři rozhodli roku 2012 i přes ukončené rekultivace

.
Napouštění jezera by se mělo ukončit v roce 2013 a v následujících několika let se plánoval velký rozvoj v okolí jezera. Mělo tu vzniknout sportovní a zábavné centrum, podobně jako na Michalu, ale v podstatně větším rozsahu, jak napovídá

. Jezero bude mít hladinu přesně na úrovni 400 m nadmořské výšky a po jeho břehu povede dokola bruslařská dráha. Ostatně cesta už je zhruba vybudovaná a na kole již sjízdná. Má něco kolem 13 km a projížďka kolem jezera je opravdu zajímavá. S každým novým měsícem se pod vodou ztrácí další a další

.

  Krejcarova lávka - 18,0 km

Pokračujeme po cyklostezce až do Sokolova ke Krejcarově lávce. Stará, doslova už historická lávka byla postavena hned po 2. světové válce a hlavní její účel byl, aby přenesla teplovod přes řeku. Dnes spojuje lávka centrum města a lesopark Jižní lom. Na místě lomu byl dříve dvůr Aussenhof, který náležel ke vsi Lísková. Obec i dvůr už dávno ustoupily těžbě uhlí. Lávka je dnes (2011) v

a v budoucnu by se měla celá přestavět podle

. Při stavbě cyklostezky už byla část lávky nad stezkou odstraněna. Obrázek je z roku 2010, kdy byla lávka ještě celá.
Pokud vyneseme kolo po lávce přes teplovod, dostaneme se na Staré náměstí v Sokolově a historické centrum s klášterem Antonína Paduánskéko. Ale pokud se nechcete vláčet s kolem po schodech, popojedeme na další zastávku u Růžového náměstí, kde můžeme pohodně odbočit na náměstí po cyklostezce.

TIP: Sokolov, klášter - odb. z trasy 180 m

Kapucínský klášter  s kostelem sv. Antonína Paduánského byl založen v období masového zakládání kapucínských klášterů v Čechách v 17. století. Řád Kapucínů byl uveden do Čech po roce 1600 a stal se jedním z důležitých článků rekatolizace v protireformačním období. Novými pány Sokolova a celého panství byli již od roku 1622 Nosticové, kteří důsledně prováděli rekatolizaci. Klášter, stejně jako i další katolické církevní instituce v severozápadní oblasti Čech, měl tvořit jistou přehradu proti šířícímu se protestantismu ze sousedního Saska.
Klášter byl založen na popud majitele panství a kancléře Českého království Jana Hartvika Nostice. Za hradbami města byl v roce 1667 postaven kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského, jehož kryptu si Nosticové zvolili za svoji rodinnou hrobku. V ní postupně spočinulo více než padesát příslušníků nosticovské dynastie. 
Klášter přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zrušen státem. V 50. letech zde byla umístěna Československá armáda a klášter byl značně zdevastován. Klášter ohrozila i postupující těžba dobu Antonín, která zničila část zahrady a kapli sv. Anny z roku 1782. V objektu kláštera působil od roku 1961 Městský podnik bytového hospodářství, nyní Sokolovská bytová s.r.o. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor, v současné době je využíván pro výstavy. V roce 1999 byla provedena rekonstrukce zdevastované Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem a je nyní uvedena do

.

 

  Sokolov, kostel - 18,3 km (rozc. s CT 2017)

Na nově postaveném rozcestí cyklostezek za Finančním úřadem projíždíme raději opatrně, protože na rozcestí je špatný výhled. Zde můžeme odbočit po cyklotrase 2017, která nás dovede na náměstí ke kostelu sv. Jakuba Většího a pokud projedeme náměstím, dostaneme se i ke klášteru.
Původní kostelík na místě dnešního farního kostela byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem, ale byl vzápětí obnoven v pozdně renesančním stylu. V roce 1681 ho pak Nosticové, sídlící v nedalekém zámku, upravili do barokní podoby. Kostel stavěli za trest nevolníci, kteří se v roce 1680 zúčastnili selského povstání. V kostele je pěkná pískovcová křtitelnice z roku 1679 a dva postranní oltáře ze zrušeného servitského kláštera v Praze. V roce 1994 byly obnoveny fasády kostela, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.

  Sokolov, nádraží - 18,9 km (rozc s CT 2017 a 2178)

Na pěší lávce, která byla v roce 2011 doplněna dvěma novými nájezdy z cyklostezky, se k nám připojí ještě cyklotrasa 2178 od Kraslic. Na rozcestí u nádraží obě souběžné trasy (2017 a 2178) končí, naše cyklotrasa však pokračuje dál na Královské Poříčí. Než ale vyjedeme, ještě malé zastavení u sokolovského nádraží.
Sokolovské nádraží bylo postaveno v roce 1870 spolu s uvedením Buštěhradské dráhy mezi Chebem a Karlovými Vary do provozu. Tehdy to byla

, která však byla poškozena při osvobozování města. S nádražím byl zničen i sousední hotel Hahm, který stál v místech, kde je dnes nové autobusové nádraží. Protější hotel Christl zůstal nepoškozen a stojí tam dodnes. V 70. letech byla nádražní budova zmodernizovaná a přestavěna natolik, že úplně změnila vzhled. V roce 1968 byla trať elektrifikovaná na Cheb a až v roce 1983 na Karlovy Vary. Před provedením rekonstrukce (2008) mělo nádraží jedno speciální zařízení, které se už nikde jinde v ČR nevyskytovalo. Jednalo se o unikátní stožárové uzávěry kolejí. Další zajímavostí je, že sokolovský železniční uzel se skláda vlastně ze dvou nádraží - osobní a ve směru na Citice, za řekou Svatavou ještě seřazovací, neboli ranžír.
Od nádraží už pokračujeme do Královského Poříčí po opravené silnici, kde se ještě v roce 2010 proháněly auta. V roce2011 byla pro dopravu uzavřena a vede tudy už jen cyklopěší stezka.

  Sokolovská chemička - 19,1 km

Mezi Sokolovem a Královským Poříčím podjíždíme železniční most. Je to vlečka do sokolovské chemičky. Sokolov je a byl od počátku 19. století významné průmyslové město. Kromě sklárny, elektrárny, textilních závodů a uhelných dolů vznikly během 1. světové války také chemické závody, které vyráběly dusíkaté vápno a karbid pro zbrojní průmysl. Současně s výstavbou chemičky se postavila i tato vlečka z nádraží do závodu. Za totality se chemička dlouhou dobu jmenovala  Chemické závody Sokolov, od roku 2001 se pak několikrát přejmenovala. Nejprve na Eastman, pak Chemacryl a od roku 2006 se jmenuje Hexion. Chemička se zabývá výrobou a výzkumem chemických a konzervačních prostředků a je největším výrobcem akrylátů v ČR. Akrylát je ideálním materiálem pro výrobu van a umývadel. Proto je také z chemičky často cítit charakteristický akrylátový zápach (někomu to může i vonět), který známe například z tekutých obvazů Akutol, jež upravený akrylát také obsahuje.

  Královskopoříčský viadukt - 19,9 km

Na okraji Královského Poříčí musíme přejet frekventovanou silnici a za ní pak pokračujeme do centra obce. Vlevo si všimneme vysokého železničního náspu, na který navazuje vysoký most. Trať sem byla v 70. letech přeložena ze svého původního koridoru Buštěhradské dráhy kvůli uhlí. Po bývalé trati zbyl dodnes jasně patrný

. Pod původní tratí mezi Královským Poříčím a Novým Sedlem se totiž skrývalo téměř 50 mil. tun uhlí, které chtěl stát mermomocí vytěžit. A tak naplánoval nákladnou přeložku tratě po skalnatém úbočí podél Ohře, kde se trať musela do skály

. Celá přeložka přišla na více jak miliardu korun, což byly tehdy obrovské peníze. Původně měla trať procházet tunelem, což by bylo snad i lacinější a k přírodě ohleduplnější, ale údajně nebyl k dispozici žádný vhodný stavební podnik, protože všechny tehdy budovaly pražské metro.
Střed Královského Poříčí byl zasypán náspem, který rozdělil obec na dvě části, a dnes jsou obě části Poříčí propojeny jen dvěma podjezdy pod tratí. Přeložka přinesla  obci snad jen jedinou výhodu. Získala vlakovou zastávku, kterou dříve neměla.
Pokud se chcete dozvědět o obci více, projděte si zajímavou naučnou stezku Královským Poříčím. Má 14 zastávek, délku necelé 4 km a začíná a končí na statku Bernard. Trasa je značená žlutou pěší značkou a s trochou šikovnosti se dá projet i na kole.

  Královské Poříčí (Königswerth) - 20,1 km

Zde v dolní části se nachází stará část Královského Poříčí. Ta je od roku 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou, především kvůli kostelu a hrázděným statkům, které jsou památkově chráněny. Kostel svaté Kunhuty je nejstarší stavbou v obci. Při rekonstrukci kostela na počátku devadesátých let byly objeveny románské prvky (na jižní straně románské okno, na severní gotický portál) jednoznačně potvrzující  výjimečné stáří kostela, odpovídající  počátkům 13. století. Dnes jsou v něm pořádány občasné koncerty. Před kostel, vedle sochy sv.Jana Nepomuckého byly přeneseny dva smírčí kříže z území, které bylo zasaženo těžbou hnědého uhlí.
Královské Poříčí je stará hornická obec. První uhelný důl Meluzína byl uveden do provozu v roce 1867 a později byl přejmenován na Bernard. Ležel poblíž železniční trati a byl po něm pak pojmenován sousední statek. Další snaha o zvýšení těžby vedla k otevření dolu

. Ten byl dost hluboký, kolem 185 m a došlo zde k průvalu termálních vod majících za následek pokles vydatnosti lázeňských pramenů v Karlových Varech až o 30 %. Proto Báňský úřad další těžbu v těchto hloubkách zakázal a zákaz platí dodnes.

 

TIP:  Statek Bernard (Seebohmhof) - odb. z trasy 1 km

Z rozcestí u viaduktu na konci obce můžeme odbočit z naší trasy a zajet se podívat na již zmiňovaný statek Bernard. Cesta k němu je značená jako trasa 6A.

ve stylu chebských hrázděnek a neobvyklé je, že statek postavila těžební společnost Britannia. Měl sloužit jako hospodářský dvůr se širokou zemědělskou činností, včetně rekultivací po těžbě. Komplex budov zahrnoval obytné a správní objekty a rovněž stáje pro koně a dobytek, kurníky, kůlny na stroje a nářadí, stodoly a mlékárnu. Od poloviny 20.století zde měla Sokolovská uhelná společnost výkrmnu vepřů. V roce 1994 si zemědělský dvůr pronajala obec za symbolickou cenu od dolového podniku a později ho získala do vlastnictví a začala ho opravovat. Vzniklo zde Centrum tradičních řemesel, restaurace, infocentrum, penzion a se statek Bernard se tak stal přitažlivou turistickou atrakcí. V září 2011 se bude zde otevírat ojedinělá expozice - Muzeum Ohře, snad první muzeum u nás věnované řece.

 

 

TIP:  Zámeček Seebohm - odb. z trasy 500 m

Zámeček byl vybudován rovněž dolovou společností Britannia v roce 1910 pro rodinu ředitele společnosti Kurta Seebohma. Otec Kurta Seebohma, Bernard zde byl od roku 1880 prvním ředitelem společnosti Britannia a byl po něm přejmenován důl Meluzína. Když v roce 1907 Bernard Seebohm zemřel, stal se jeho první syn Bernard ml. ředitelem teplické firmy a Kurt ředitelem v Královském Poříčí a byl jím zde až do roku 1945. Seebohmova vila, postavená v  eklektickém stylu, měla rozsáhlou zahradou a sloužila svému majiteli až do konce 2. světové války. Po osvobození Královského Poříčí si zde americká armáda zřídila své místní velitelství. Od 50. let minulého století do roku 2002 zde bylo ředitelství místního odborného stavebního učiliště. V současné době má zde sídlo obecní úřad a knihovna s internetem. Odpoledne je k dispozici bowlingová dvoudráha a fitness.

 

 

 

  Dálniční most - 21,9 km

V Královském Poříčí nadlouho opustíme asfaltový povrch cyklostezky a jedeme již jen po štěrkových cestách a cestičkách příjemným a hlubokým kaňonem řeky Ohře. Asi v polovině cesty k lávce u Starého Sedla projíždíme pod vysoko klenutým obloukem dálničního mostu. V době svého vzniku (1975) to byl v Československu ojedinělý unikát. Smělý železobetonový oblouk má rozpětí 126 metrů a klene se 55 metrů nad hladinou řeky. V minulosti svou výškou lákal sebevrahy, potom skokany Bungee a dnes zvědavé turisty. Původně dostal most jméno 30. výročí osvobození, ale říkalo se mu většinou Loketský most. Na přelomu let 2010-11 byl uzavřen v souvislosti se stavbou dálnice. Most byl původně jen s dvěma proudy a stavbaři potřebovali na něj dostat čtyři pruhy dálnice. Ochránci přírody nepovolili postavit druhý most pro další pruhy, tak to vyřešili tím, že sejmuli z mostu starou betonovou mostovku, to je část, která nese vozovku a nahradili ji novou, širší, tentokráte ocelovou, která je lehčí.

Údolí Ohře - 22-23 km

Údolí Ohře je chráněné území v kaňonu řeky a nachází se po obou březích řeky Ohře od Loketského mostu ke Starému Sedlu. Území je chráněno od roku 1976 pro svůj geologický a geomorfologický význam. Nachází se zde výklenkové pseudokrasové jeskyně, v ČR dost unikátní. Území bylo částečně poškozeno stavbou Loketského mostu v 70.letech a jen díky negativnímu postoji orgánů ochrany přírody nedošlo k další devastaci výstavbou druhého mostu nové dálnice.
Jeskyně vznikaly v třetihorních sedimentech erozní činností řeky v průběhu starších čtvrtohor. Jeskyně nalezneme většinou při horní hraně údolí poblíž mostu. Největší a nejznámější z nich je Cikánka s délkou 40 metrů a tvoří ji několik síní. Téměř ve všech jeskyních jsou patrny známky zkamenělých rostlinných částí, většinou listů a v jedné dokonce

o délce přes 10m.
Obrázky převzaty z webu Sokolovák
Video ČT - Údolí Ohře

Staré Sedlo (Altsattel), lávka - 23,0 km

U lávky pod Starým Sedlem můžeme zase udělat zastávku. Na druhé straně řeky, pod zámkem býval už v 16. století minerální závod. Zpočátku se v něm vyráběl kamenec, později modrá a zelená skalice a také vitriol a oleum. Při jejich výrobě byl potřebný amoniak, který se nachází v moči. Proto museli obyvatelé v širokém okolí včetně města Sokolov shromažďovat moč ve velkých kádích, ve kterých byla odvážena do minerálního závodu. Proti tomuto opatření se lidé začali bouřit, když v roce 1582 sokolovské panství zasáhla morová rána.
Minerální závod patřil od roku 1815 Johanu Davidu Starckovi, největšímu průmyslníku na Sokolovsku a ten

a vybudoval z něj největší podnik svého typu v Českém království. V roce 1841 se zde vyrobila 1/2 produkce kamence a 1/3 produkce skalice v Čechách. Staré Sedlo se poté stalo centrem celé Starckovy společnosti a on sám sídlil na zdejším zámečku. Výroba však značně ničila okolní přírodu a vypouštěni odpadních vod znečišťovalo řeku Ohři. Proto směl závod odpad do řeky vypouštět pouze odpoledne, aby město Loket mělo vodu přes den čistou, protože vodu z řeky používalo jako pitnou. V roce 1898 byla výroba zastavena. Oživila se jen na krátkou dobu, kolem roku 1902, kdy se zde vyrábělo caput mortuum používané při výrobě zrcadel. Dodnes je půda, kde stál závod stále nasycena chemikáliemi a je to doslova mrtvé území.

a dnes v něm sídlí obecní  úřad a školka.

TIP:  Dědičná štola Jana Křtitele - odb. z trasy 100 m

Na druhé straně Ohře, po pravé straně cesty můžeme vidět vstup do dědičné štoly Jana Křtitele, která je dnes technickou památkou. Je dlouhá 950 m a vybudoval jí Johan David Starck v letech 1815 - 16. Sloužila k odvodnění vod z původního hnědouhelného dolu Michal. Je tak nejstarší dochované hornické dílo v sokolovském uhelném revíru.
Štola je vyražena většinou ve skále ručně nebo pomocí střelného prachu. Celková délka štoly je 900 m. Štola je stále funkční a vytéká z ní množství vody s velkým obsahem železitých sloučenin. Proto je koryto potoka obarveno do rezava, jako když tu vytéká minerálka. Ústí štoly časem zcela zarostlo sintrem (vápenatá usazenina podobná krápníkům) a voda už nemohla vytékat. Proto musela být v roce 2006 štola vyčištěna, byl obnoven vodní režim a postavena lávka ke štole.

 

  Loket, nádraží - 26,6 km

Přijíždíme do Lokte k nádraží. Železniční trať Nové Sedlo - Loket zahájila provoz již v roce 1877, jako první místní dráha v Čechách! Zbylých 15 km tratě z Lokte do Krásného Jezu, bylo zprovozněno až v roce 1901 za přispění státu. Následujících 96 let fungovala celá trať prakticky nepřetržitě. Trať měla význam především pro města Loket a Horní Slavkov. V druhé polovině 20. století se do Horního Slavkova vozil materiál do místní porcelánky a současně se odtud odvážela ruda z uranových dolů.
Pak přišel osudný květen roku 1997, kdy byla doprava mezi Loktem a Krásným Jezem dočasně zastavena z důvodu špatného stavu. Správce o ni totiž nepečoval, jak by měl, nebo to snad bylo i záměrné a trať se stala pro provoz nebezpečnou. Několik let pak místo ní fungovala náhradní autobusová doprava a ta jezdila z Horního Slavkova rovnou do Bečova. Počet spojů postupně klesal až v prosinci 2005 byly autobusy zrušeny docela. Další rok došlo ale ke zprovoznění úseku z nádraží Loket do Lokte předměstí, kam jezdí vlak dodnes. Alespoň zatím. Dočasné odstavení trati se stále protahuje a mezitím se z ní stala spíše dráha duchů. Trať do Krásného Jezu ale nebyla dosud oficiálně zrušena a město Horní Slavkov a místní firmy se stále snaží o její obnovení. Před pár lety se také uvažovalo o její přestavbě na cyklostezku. V roce 2012 se ale začalo konečně

.

  Loketský amfiteátr - 27,1 km

Za nádražní bodovou nás směrovky cyklotrasy navedou na novou cyklostezku, po které můžeme objet loketský meandr Ohře téměř po rovině. Ze stezky jsou krásné výhledy na hrad a za skalnatým výběžkem, který se dříve dal obejít jen po úzké pěšině uvidíme za řekou slavný loketský přírodní amfiteátr. Byl vybudován v roce 1949 a svou polohou na břehu řeky Ohře proti dominantě loketského hradu se ihned stal jednou z nejatraktiv­nějších přírodních divadelních scén nejen v Čechách, ale i za hranicemi. Tehdy se do hlediště vešlo až 6 tisíc diváků, nyní kolem půldruhého tisíce. Každé léto tu probíhá několik představení.
Pak podjedeme mohutný oblouk betonového mostu. V minulosti na tomto místě býval

, který je vidět na většině historických fotek Lokte. Řetězový most byl postavený roku 1834 podle návrhu inženýra Wollnera. Lehká konstrukce visutého mostu byla působivým technickým dílem. Most byl slavnostně otevřen osobně císařem Ferdinandem a po něm byl také pojmenován. Po více jak stoletém užívání byl pak stržen a za doby hospodářské krize byl v roce 1936 nahrazen

.

  Rozcestí k náměstí - 27,4 km

Když přijedeme na dlážděnou cestu, tak na prvním rozcestí můžeme odbočit z trasy nahoru na náměstí a k hradu. V centru města se nachází několik zajímavých památek. 
Kostel sv. Václava, který je zmiňován již před rokem 1240. Náležel řádu křížovníku s červenou hvězdou, který u něj založil špitál. V 18. století byl barokně přestavěn do dnešní podoby.
Monumentální 

  se stavěla 14 let a dokončena byla v roce 1696. Na štítu hlavní budovy je osazen kamenný městský znak. V přízemí je galerie, kde se konají pravidelné výstavy a je zde také stálá expozice knižní vazby.
Na místě před kdysi jediným vstupem do města byla v roce 1744 postavena malá

jako výraz díků za to, že o pouti dne 26.7.1742 nepřátelská francouzská vojska ve válce o dědictví rakouské ušetřila město a nevydrancovala jej. Dnes je to národní kulturní památka.
Uprostřed náměstí byl roku 1719 postaven

, Najdeme na něm sochy světců sv. Václava, sv. Šebestiána, sv. Jana Křtitele, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a panny Marie. 

pochází z 1. poloviny 18. století a je cennou barokní stavbou. V odborné literatuře se uvádí, že byla významnou zastávkou při procesích, která směřovala k poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Chlumu sv. Máří.

  patřila do areálu tzv. dolního hradu, který střežil přístup do hradu. Vstup do věže se nachází se v polovině její výšky, což potvrzuje její obranný charakter. Podobně jak Černá tak i Robičská věž (za radnicí) byla součástí obranného hradebního systému. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.

TIP:  Hrad Loket (Burg Elbogen) - odb. z trasy 500 m

Jméno hradu a posléze i města je odvozeno od tvaru velkého meandru řeky, která zde tvoří kolem města jakoby ohnutý lidský loket. Na hradě pobýval častokrát Karel IV. a odtud objevil dnešní Karlovy Vary, které se zpočátku jmenovaly Horké lázně u Lokte. Hrad byl založen pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. Výstavný loketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Za Václava IV. byl hrad přestavěn do podoby, kterou si zachoval dodnes. V 15. století patřil hrad k nejpevnějším hradům ve střední Evropě. Od roku 1598 přešel hrad plně do rukou města, čímž se stal Loket svobodným královským městem a vlastníkem velkých panství a později se stal centrem Loketského kraje.
V roce 1797 začala přestavba části hradu na krajské vězení a k úplnému dokončení došlo až roku 1822. Jako věznice sloužil hrad s malými obměnami až do roku 1948. Po roce 1948 do druhé poloviny 70. let sloužil turistům a potom do roku 1989 byl uzavřen z havarijních důvodů. V roce 1991 získalo hrad zpět do svého majetku město Loket a po částečných opravách byl v červenci 1993 znovu otevřen pro veřejnost. Pravidelně v polovině srpna se na hradě konají  Středověké slavnosti.