Místní cyklotrasa č. 2017   Sokolov - H.Slavkov - K.Vary

Délka trasy:  32 km 
Náročnost trasy:  Těžká
Povrch trasy: Převážně zpevněné cesty - asfalt, u K. Var krátce po štěrku
Doprava:  mimo provoz vozidel
Doporučené kolo: Horské nebo krosové

Průjezdní místa:
Sokolov - jezero Michal - kostel sv. Mikuláše - Třídomí - Horní Slavkov - popraviště - Moučné pytle - hájovna Bor - Doubí - KV_Aréna -  Karlovy Vary - Dolní nádraží

  Sokolov, nádraží - 0,0 km (rozc s CT 6, 2017, 2178)

Trasa začíná na rozcestí u sokolovského nádraží, na cyklostezce Ohře.
Sokolovské nádraží bylo postaveno v roce 1870 spolu s uvedením Buštěhradské dráhy mezi Chebem a Karlovými Vary do provozu. Tehdy to byla

, která však byla poškozena při osvobozování města. S nádražím byl zničen i sousední hotel Hahm, který stál v místech, kde je dnes nové autobusové nádraží. Protější hotel Christl zůstal nepoškozen a stojí tam dodnes. V 70. letech byla nádražní budova zmodernizovaná a přestavěna natolik, že úplně změnila vzhled. V roce 1968 byla trať elektrifikovaná na Cheb a až v roce 1983 na Karlovy Vary. Před provedením rekonstrukce (2008) mělo nádraží jedno speciální zařízení, které se už nikde jinde v ČR nevyskytovalo. Jednalo se o unikátní stožárové uzávěry kolejí. Další zajímavostí je, že sokolovský železniční uzel se skládá vlastně ze dvou nádraží - osobní a ve směru na Citice, za řekou Svatavou ještě seřaďovací, neboli ranžír.
Od nádraží už pokračujeme prozatím s souběhu s národní trasou č.6 (cyklostezka Ohře) ve směru na Cheb a odpojíme se od ní až v centru Sokolova, kde odbočíme ke kostelu a na Staré náměstí. 

  Sokolov, Staré nám. - 0,9 km 

 Jedná se o historické centrum města, které leží na nejzápadnějším okraji katastru města Sokolova. Náměstí bylo postupně přejmenováváno, podle toho, jak se v daném období měnil politický systém. Nejdříve to byl Kirchenplatz, Marktplazt, Ringplatz, náměstí T. G. Masaryka, náměstí A. Hitlera, náměstí 9. května a konečně nyní Staré náměstí. Na náměstí je hned několik zajímavostí.
Farní kostel sv. Jakuba Většího - Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Nejstarší podobu kostela neznáme a byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632 – 1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu. Znovu byl přestavován barokně v letech 1671 – 1681 za Jana Hartvíka Nostice – budovatele zámku a kláštera v Sokolově. Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993 – 1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.

Mariánský sloup - Byl postaven v roce 1701 a zhotoven chebským kameníkem Vilémem Felsnerem na základě smlouvy z 2. dubna 1699. Mariánský sloup byl v letech 1995 – 1996 restaurován studenty Akademie výtvarných umění v Praze pod vedením doc. Petra Siegla. Socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) je volnou kopií původní barokní sochy Panny Marie, která byla v 50. letech poškozena pádem.

Kašna se sokolníkem - Na náměstí byla tato kamenná kašna instalována v roce 1717, ale pravděpodobně je staršího původu. Socha sokolníka má vročení 1674 a také bazén kašny je podobný zámecké kašně s tritóny, která je z let 1672 – 1673. Kašna má osmiboký bazén zdobený psaníčky, sloup s mušlí a sochou sokolníka. Sokolník se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města. Byl to chebský měšťan, který údajně založil Sokolí dvůr, z něhož povstal Sokolov.Podle jiné pověsti byl zakladatelem města rytíř Sebastián, který se zde usadil po návratu z křížové výpravy. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku – kolem dříku sloupu se pnou chmelové ratolesti.

Jubilejní kašna - Na náměstí byla instalována v prosinci roku 1898 a měla připomínat 50. výročí nastoupení Františka Josefa I. na trůn – odtud název Jubilejní. Někdy se kašna nazývá Schramovou podle rodiny Schramů, která se na výstavbě kašny finančně podílela. August a Adolf (bratři) Schramovi byli významnými průmyslníky v oblasti chemické výroby a také patrioty svého rodného města Sokolova. Kašna byla postavena na Starém náměstí před kostelem sv. Jakuba Většího. V 50. letech byla přemístěna do nově zakládaného parku v místě bývalé ulice Butterscheibe, podle které byla zvaná celá rázovitá čtvrť, zničená při spojeneckém náletu v dubnu 1945. Na

, kde byla po válce instalována v nově budovaném parku, než ustoupila bytové výstavbě. Kašna byla demontována a uložena v areálu Technických služeb, částečně pak v muzeu. Opětovně byla kašna instalována na náměstí na podzim roku 1998. Veřejnosti byla slavnostně předána 27. 10. 1998 při příležitosti 80. výročí vzniku Československa.

 

Sokolovský zámek - 1,1 km

Opevnění sídlo v místech dnešního sokolovského zámku vzniklo při důležité křižovatce zemských cest, z nichž nejdůležitější byla tzv. Erfurtská, vedoucí ze středního Německa přes Kraslice a Svatavu a potom cesta z Chebu do Lokte a dále do Prahy.
Původně hrad plnil svou vojenskou funkci při obraně města po celou dobu třicetileté války. Švédové  v roce 1648 město Sokolov a poškozený hrad vypálili. Nejvyšší český kancléř, Jan Hartvik Nostic v letech 1659-1663 přestavěl hrad v pozdně renesančních formách na pohodlný zámek. Zámek měl původně dvě brány a na věžích báně. Obklopoval jej vodní příkop, park se sochami a obora s daňky a jeleny. V letech 1800-1805 nechal osvícený hrabě Bedřich Nostic - Rieneck zámek důkladně opravit a upravit v klasicistním stylu a kolem roku 1880 byly staré střechy zámeckých věží nahrazeny typickými špičatými střechami, které se zachovaly dodnes. V 50. letech sídlila v zámku československá armáda, která ho značně zdevastovala. V průběhu 60. let se začal zámek postupně opravovat a byla v něm umístěna okresní knihovna a v roce 1960 zde bylo otevřeno Muzeum hornického Sokolovska. V 70. letech byly prováděny opravy fasád, interiéru a přízemí zámku bylo adaptováno na obřadní síň a reprezentační prostory města. Opravy však byly provedeny nekvalitně a vzhledem k historickému významu budovy necitlivě. V roce 1982 bylo muzeum přeměněno na městské a od roku 1984 nese statut muzea okresního. V letech 1993 - 1994 došlo ke generální opravě zámku. Tato

plně respektuje klasicistní architektonický výraz z počátku minulého století.

 Koupaliště Michal - 4,5 km

 Vítkov, rozcestí - 6,1 km (rozc s CT 2030)

 Hrušková - Birndorf - 8,5 km

 Obec byla původně nazývána Nothaftsgrün a první zpráva o ní je z roku 1290, kdy byla v držení Albrechta Nothafta de Valkenau. Později patřila waldsaskému klášteru, od roku 1553 Šlikům a tehdy se také začalo užívat označení Birndorf. V konfiskacích po Bílé hoře Šlikové své panství ztratili a roku 1622 koupili sokolovské panství s Hruškovou Nosticové. V polovině 19. století panská správa zanikla a Hrušková byla do roku 1875 součástí politické obce Těšovice a poté do roku 1949 samostatnou obcí. V letech 1949 - 1954 byla součástí vojenského újezdu Prameny, v letech 1954 - 1976 součástí obce Vítkov a poté města Sokolov. Přes obec kdysi vedla solná stezka z Reichenhallu v Solné komoře, pokračovala do bohatého hornického města Horní Slavkov a pak dál až do Prahy.
V centru obce vzniklo v roce 2008 sportovní centrum, kde nabízejí pět sportovních aktivit a saunu, které v centru můžete provozovat, nebo se zde můžete jen zastavit na občerstvení. Před halou uvidíme opravený válečný pomníček a chráněnou lípu. 

 

 Kostel sv. Mikuláše - 10,1 km

 Na půl cesty z Hruškové do Třídomí narazíme na místo s několika zajímavostmi.

Nejprve uvidíme louku s pomníčkem, který byl zde byl vystavěn hned po válce. Postavili ho vojáci nové poválečné armády, kteří zde vykonali vojenskou přísahu v roce 1946 v den narozenin prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše.

Asi o 250 m dále stojí ruiny kostela sv. Mikuláše. Ten byl objeven teprve na přelomu tisíciletí i když pověsti o jeho existenci se tradovali již od pradávna. Archeologům dlouho nebylo jasné, proč na tomto návrší pod Krudumem vlastně kostel stál. Původně se domnívali, že v blízkém okolí stála osada, nebo pevnost, která chránila starou obchodní stezku. Až nález starých důlních děl pod kostelem definitivně potvrdil hypotézu, zmiňovanou ve starých mýtech, že stavba byla hornickým kostelem.

Zbytky důlních děl. Ty však nesouvisí s dolováním cínových rud, k níž došlo v sousedním Horním Slavkově a Krásně až o 100 let později. Zřejmě šlo o vytěžování drahých kamenů (jaspisy, ametysty), které byly v raném 13. století natolik lukrativním artiklem, že mohly přispět ke vzniku osídlení a výstavby kostela ve vysoké nadmořské výšce, kde bychom je za normálních okolností středověké kolonizace asi stěží očekávali. Informace o štole najdeme na infopanelu kousek za odbočkou ke kostelu.

 

 Třídomí hájovna - 11,7 km

Přijíždíme na rozcestí cyklotras nedaleko zaniklé hájovny. Zde můžeme odbočit na vrchol hory Krudum, kde je přístupná rozhledna. Naše trasa pak pokračuje do osady Třídomí.

 

 Třídomí (Dreihäuser)  - 12,3 km

 Oblast v okolí kostela Svatého Mikuláše byla osídlena už odedávna. Samotná obec s názvem Třídomí byla ovšem založena až na počátku 18. století. Nejdříve příslušela k loketskému panství, v letech 1850 - 1960 byla součástí Nadlesí, od roku 1960 patří pod Horní Slavkov. Ještě v padesátých letech 20. století stálo v obci 31 stavení, na konci padesátých let však byla obec zničena. V současnosti zbyla z Třídomí jen bývalá hájovna a nově postavené rekreační chaty tehdejších prominentů.
Ve směru na Horní Slavkov projíždíme kolem obnoveného domku se zajímavým vchodem. Ten je upraven z bývalé

, která zde stojí od roku 1828. Domek za ní byl přistaven dodatečně jedním  obyvatelem z Horního Slavkova. Ten koupil pozemek i s kaplí aby ji zachránil před demolicí v době, kdy zde vznikal vojenský prostor Prameny. Ze Smrkovce sem převezl rozebraný roubený domek a

a kapli upravil jako vchod do domu. V roce 2007

 (přesto, že byla zasvěcena sv. Floriánovi, patronovi hasičů), a tak ji majitel 

, ale už bez hrázděného štítu. 

 

 Horní Slavkov - Sorela - 16,6 km

V Horním Slavkově projíždíme kolem sídliště se zajímavým náměstím. Přestože v současné době není nikde jako příklad uváděno, je jedním z nejvýznamnějších urbanistických a architektonických celků architektury socialistického realismu v Čechách. Velmi výrazná podobnost mezi sorelou v Ostrově je způsobena tím, že plánováním i výstavbou se zabývaly Jáchymovské doly, respektive jejich stavební závod nazývaný Budování. Společným jmenovatelem celé výstavby byli navíc i architekti. Hlavním architektem výstavby v obou městech byl akademický architekt Jaroslav Krauz. Formální dohled nad probíhající výstavbou měli sovětští experti, kteří kontrolovali, zda nově vznikající města svým vzhledem neodporují ideologii. Dominantou náměstí se stal hotel Tatran. Dokončen byl až v roce 1960, a byl dlouhá léta jediným veřejným ubytovacím zařízením ve městě. 

 

 Horní Slavkov, nádraží - 16,9 km

Ze sídliště sjíždíme do staré části města. Pokud z trasy za železničním mostem odbočíme vpravo přijedeme k nádraží Horní Slavkov. Stavba železniční trati Nové Sedlo u Lokte - Krásný Jez přes Horní Slavkov byla zahájena v roce 1899. Jednokolejná regionální trať prochází čtyřmi tunely a její provoz byl zahájen v roce 1901 (trať 144).

. V roce 1980 byla přeložena část této trati kvůli těžbě, a osobní vlaky zde

. Provoz zůstal zachován jen na krátkém úseku z Nového Sedla do Lokte a od roku 2006 byl prodloužen až do Lokte, předměstí. Trať ale zrušena nebyla a občas se objevovaly návrhy na obnovení železničního provozu, nebo dokonce na její přebudování na cyklostezku. Až v roce 2013 byl opraven úsek

u H.Slavkova hlavně kvůli firmě Stasis, která vyrábí nástavby pro vagony. Pro veřejnost zde jezdí osobní vlaky jen v sezoně o víkendech (nyní trať 149).

Úsek z Kounic do Lokte zůstal mimo provoz a trať zde stále chátrá, včetně

.

 

 

Horní Slavkov (Schlaggenwald)  - 17,2 km (rozc. s 362)

Přívlastek horní má v názvu města význam "hornický".  Až do poloviny 20. století se zachoval zcela ojedinělý ráz ryze renesančního města, prakticky nedotčeného vlivy pozdějších architektonických stylů. Historická městská architektura byla dlouhou dobu v žalostném stavu a převážná část památek již nenávratně zmizela. Při budování sídliště byla zcela zanedbána velmi cenná historická zástavba, což vedlo k postupné likvidaci a dokonce až ke zrušení existující městské památkové rezervace. Celá devastace starého města byla završena zbořením historických domů na náměstí v roce 1955 a cenné

v roce 1977, když krátce po rekonstrukci vyhořela. Do dnešních dnů se tak zachovaly jen některé ojedinělé významné stavby - děkanský pevnostní kostel sv. Jiří, jednolodní kostel sv. Jiří, 14 náhrobních epitafů ze 16. stol. U kostela stojí pozdně gotická zvonice z roku 1540, přestavěná v roce 1686. Naproti zachována pozdně gotická Boží muka se šroubovitým dříkem. Na náměstí stojí sloup Nejsvětější Trojice z doby kolem roku 1700.

. Na severozápadním okraji města se nachází barokní špitální kostel sv. Anny z roku 1728, postavený na starších základech. Zachováno i několik měšťanských pozdně gotických a renesančních domů, např. čp. 4 s portálem datovaným 1519, čp. 6 s arkýřem a portálem, čp. 214 z doby okolo roku 1500.

. Na starém náměstí si všimneme po levé straně těch odpudivých přízemních baráků. Byly to dříve obchody, které byly postaveny na místě zbořených

. Na křižovatce je rozcestník, který nám ukáže další směr jízdy po trase 2017.

 Popraviště - 18,7 km

 Kozihorská - 22,5 km (rozc. s 2021)

 Moučné pytle - 23,6 km

 Doubí, vesnička SOS - 27,7 km (spojka na Svatošské skály)
V Doubí, které je už součástí Karlových Var, přijedeme na rozcestí cyklotras. Odbočuje tu trasa 2017 do Slavkovského lesa a vede kolem areálu několika domků - vesničky SOS. Zde v Doubí je jedna ze tří vesniček v Česku a je z nich nejstarší. Cílem SOS dětských vesniček je poskytnout dětem, o které se jejich původní rodina nechtěla nebo nedokázala postarat, nový domov. Vůbec první vesnička vznikla v roce 1949 v rakouském Imstu a dnes fungují celkem ve 132 zemích světa. V Doubí byla vesnička otevřena v roce 1970, celkem je tu k dispozici 12 rodinných domů a každý dům slouží jedné pěstounské rodině. Na čas byla tato vesnička v útlumu a bylo zde přechodně školící centrum mezinárodní asociace SOS Kinderdorf International.

TIP:  Doubí, porcelánka - (odb. z trasy 0,5 km)

Poblíž zámku bývala také porcelánka. Je to jednopatrová budova za zámečkem a dnes slouží k jiným účelům. Porcelánka v Doubí byla založena roku 1849 pražským měšťanem Janem Möhlingem, který zde i působil jako modelér. Möhlingovi a jeho pracovníkům se podařilo vytvořit hmotu vynikající kvality a tak jí zásoboval i porcelánky v okolí. Jeho výrobky proto byly velmi kvalitní, výtvarně však nijak nevynikaly. Na přelomu roku 1897 - 1898 došlo v továrně k velké protestní mzdové stávce. Vedení závodu začalo najímat stávkokaze z řad nezaměstnaných dělníků ze Staré Role. Aby je uchránili před stávkujícími, vodili je do Doubí každý den četníci. Stávka byla potlačena po několika měsících. Firma však byla finančně vyčerpána a musela na tři roky výrobu zastavit. V roce 1922 se stala součástí koncernu EPIAG (Erste Böhmische Porzellanindustrie A.G.) a v provozu byla ještě krátce po roce 1945. Pak byla výroba definitivně a jednou provždy ukončena. Porcelán byl označen značkou Eich. 

 

TIP: Doubí, zámeček - (odb. z trasy 0,5 km)

Z rozcestí u dětské vesničky sjedeme na křižovatku, kde trasa pokračuje průchodem mezi protějšími domy. Může ale z trasy odbočit a sjet dolů k řece k Doubskému zámečku. Na místě dnešního zámku, na skále v blízkosti říčního brodu, stávala původní středověká tvrz, kde za husitských válek řádili loupežníci. Tvrz měla pravděpodobně charakter hrazeného dvorce.  Zámek je patrně jediná dochovaná památka z doby bohatého doubského života v 19. století. V obci již dnes nenajdeme ani památky po cihelně, mlýn, pile, ovčínu, továrně na kameninu, pivovaru, nebo vinopalně. Býval tu i povrchový uhelný důl Antonín, později Vilém. Zámek svou dnešní podobu získal rozsáhlou přestavbou v roce 1884. V roce 2002 byl zámeček vzorně zrekonstruovaný současným majitelem Karlem Holoubkem. Lákadlem se stal zámecký Vánoční dům s Nebeskou, či Ledovou kavárničkou.

 Doubí (Aich) (1,79 MB, PDF)  nádraží - 28,4 km

 U KV Arény - 30,1 km

  Tuhnice (Donitz) (1,32 MB, PDF) - 31,2 km

 Karlovy Vary, dolní nádraží - 31,6 km