Délka úseku:
4,5 km (s odbočkami až 8 km)
Náročnost trasy: lehká
Nastoupáme celkem: 97 m
Povrch trasy: Převažují upravené štěrkové cesty
Hustota dopravy: velmi nízká, nebo žádná
Cyklotrasa je vhodná pro: crossová a trekingová kola
Poslední aktualizace: 13.9.2010
Druhá možnost jak se z rozcestí od Martinova dostat na Buchtál je tento úsek, jako varianta trasy 2138. Zatím, není v terénu proznačen, ale od roku 2011 už by měly být značky i zde a to s číslem 2138A. Z původní trasy 2138 na rozcestí tedy odbočíme vlevo do Martinova.
PRŮJEZDNÍ MÍSTA (PM):
Martinov (Martnau) - 0,3 km
Martinov patřil až do roku 1848 premonstrátskému klášteru v Teplé a pod farnost Pístov. V roce 1848 byla sice zrušena robota, ale sedláci se museli z roboty vykupovat. Přesto že v roce 1849 odmítl Martinov i další okolní obce odvádět církevní desátky pístovskému faráři, museli ještě dlouho sedláci splácet vykoupení se z roboty. Teprve roku 1864 jim byla všechna břemena zrušena. 24. dubna 1878 zničil velký požár polovinu Martinova. Všechny nové stavby pak už byly postaveny z cihel a kamene a lidové hrázděné stavby se pak už staly ve vsi vzácností.
V okolí bývaly dvě kaple a několik křížů. Kaple již zanikly a z křížů můžeme vidět už jen jeden poslední na návsi. Stojí v parku nad rybníčkem a pocházející z roku 1845. Zajímavý je na něm reliéf
. Pokračujeme pak cestou dolů k rozcestí u kyselky.
Kyselka Horka (Horkasäuerling) - 1,0 km
Na rozcestí pokračujeme vlevo po žluté značce. Hned za potokem po levé straně cesty vyvěrá kyselka Horka. Na jaře jí pravidelně rozvodněný Jilmový potok zatopí a kyselka pak dlouhou dobu není pitná. Jinak je to výborná kyselka s malým obsahem solí. Dříve byla jímána v dřevěném sudu. Naposledy byla ale kontrolována roku 1975. Uváděla se teplota 7,9°C, pH 5,3, obsah volného CO
2 byl 2300 mg/l. Pro malou vydatnost nelze však využit kyselky ke stáčení. Druhá kyselka s podobným složením byla severně od obce v kruhové studánce. Potom níže po proudu potoka, dole v Buchtále vyvěrá, už mimo katastr Martinova, kyselka Čiperka, ale kolem ní pojedeme až později.
Údolím (dříve zvaném Traschkathal) vede oblíbená vycházkových cesta. Na cestě k Buchtálu stával v údolí mohutný Ackermannův smrk, který dal údolí na krátkou dobu i jméno.
Můžeme ještě odbočit k Rainově mlýnu. Údolí nad Rainovým mlýnem se nazývalo Ulmbachtál (Jilmové údolí) a od Rainova mlýna dolů Buchtál (Bukové údolí).
Rainův mlýn (Rainmühle) - (odb. z trasy - 0,4 km)
Pokud bychom neodbočili k Horce a pokračovali po silničce ještě kousek dál, dojedeme k . Dříve tu bývala i kaple Korunování p. Marie. Mlýn byl původně dřevěný a pocházel někdy ze 17. století. Více jak 300 let patřil rodině Schweinitzerů. Roku 1750 byla k mlýnu přistavěna pila, později předělaná na mlýn. Když se počátkem 20. století postavila cesta údolím, nechal přistavit mlynář vedle mlýna také malou kavárnu.
Za první republiky si pronajal kavárnu u Schweinitzerů hoteliér Ernst Lucha (majitel Panoramy z M. Lázní) a rozšířil zahradní restauraci. Za první republiky sem dokonce nasměroval dvě linky autobusů. Přijížděli sem hosté na pstruhy ze zdejšího potoka. Vyhrával jim tu koncertní mistr a kapelník z Panoramy Adolf Dauber, který tu dokonce napsal pochodový foxtrot o Rainově mlýnu. Velké popularitě se těšil v letech 1918–38, kdy vystupoval v kavárnách pod uměleckým jménem Doli D. Z jeho skladeb patřilo k nejoblíbenějším tango Leilo. Ve 30. letech nahrál v Praze řadu gramofonových desek populárních melodií. Jeho orchestr se objevoval také v několika známých filmech, např. Hotel Modrá hvězda, nebo Eva tropí hlouposti.
Kavárna si pečlivě vedla pamětní knihu hostů, kde bylo možno najít podpisy takových prominentů, jako anglického krále Eduarda VII., nebo sem jezdila v letech 1929-1965 polská operní pěvkyně Ada Sari.
Vedle mlýnu nechal majitel kavárny založit a jeden z hostů, doktor Lumpe z Ústí nad Labem, zde zřídil ptačí rezervaci. Zřízení moderního koupaliště, plánované mezi válkami, už nebylo realizováno. Zahrada měla samostatná oddělení lučních, lesních, polních rostlin a skalniček. Byla tu prý zastoupena všechna domácí květena. Největšímu zájmu se těšilo oddělení léčivých a jedovatých rostlin. Po válce zahradu i zdejší parkové úpravy pohltil blízký les, přesto tady roste několik vzácnějších dřevin (jedlovec, buk červenolistý, zerav, stříbrné smrky, vejmutovka), připomínající dřívější slávu botanické zahrady. Zachovala se i malá kamenná kašna.
Přístřešek u Horky - 1,1 km
Od kyselky pak pokračujeme k turistickému přístřešku na cestě za potokem. Tady je zase možnost odbočit z trasy vlevo proti proudu Jilmového potoka a navštívit nedaleké Milhostovské mofety. Cesta je vhodná ale jen pro horská kola. Jinak pokračujeme do mírného stoupání po lesní asfaltce, která se po chvíli stočí vpravo a pokračuje po proudu potoka, směrem k Buchtálu. Musíme překonat jeden brod, který je dobře sjízdný i na kole, případně se dá přejít po lávce.
Milhostovské mofety - (odb. z trasy - 1,2 km)
Přírodní památka byla vyhlášená 19. května 1997 a můžeme zde v malých kráterech (mofetech) pozorovat výrony kysličníku a sirovodíku. Od rozcestí sledujeme žlutou značku, která pak bočí na pěšinu. Po pěšině se dostaneme asi po 100 m přímo k mofetám, což jsou takové malé propadliny v zemi. Pokud jsou propadliny suché, bez vody tak jen uslyšíme, a v jejich blízkosti také ucítíme, vyvěrající plyn. Za mokra je ještě vidět probublávající plyn. Z hlediska ochrany přírody jsou sirouhličité plynné vývěry cenou přírodní památkou.
Bukový mlýn (Buchmühle) - 3,8 km
Na konci sjezdu, před mostkem na Jilmovém potoce, si můžeme všimnout nenápadného stavení vlevo od cesty. To býval Bukový mlýn. Údolí Jilmového a Kosího potoka se dříve nazývalo Buchthal a německý název se dochoval do současnosti a počeštil na Buchtál. Protože tu je v potocích celý rok dost vody, vyrostla v Buchtále v minulosti řada mlýnů. Tady na Jilmovém potoce stál
, který znovu postavil z naprosté ruiny pan Plevka z Chodové Plané. Před druhou sv. válkou patřil mlýn rodině Brychů. Měl jedno kolo na svrchní vodu a náhon z potoka byl posilněn rybníčkem. Spád měl 4 metry a výkon 2,5 KS. Dnes stavení slouží jako rekreační chalupa.
Výškovice, rozc. - 4,0 km
Za mostkem cesta ústí na Výškovické silnici, po které pak pokračujeme 0,5 km dolů ke kavárně Buchtál, kde se už napojíme na původní
trasu 2138.
Po této cestě tudy projížděl 21. srpna 1822 s kočárem básník a geolog J.W.Goethe na cestě z M.Lázní přes Výškovice do kláštera v Teplé. Starobylá obec
Výškovice (vzdálená od rozcestí 2 km) oficiálně zanikla v roce 1974, když se vylidnila koncem šedesátých let 20. století. Patřila tehdy pod Michalovy Hory, a když byl i zde roku 1980 zrušen Národní výbor, tak obě obce spadly pod úřad v Chodové Plané. V roce 1947, před tím než došlo k demolici většiny domů, se tu natáčel český film "
Ves v pohraničí". Do současnosti se ve vsi dochoval už jen poslední dvůr.