Délka trasy do Plané:
20 km (s odbočkami až 3 km). Celá znač.trasa má 55 km.
Náročnost trasy: lehká
Nastoupáme celkem: 410 m
Povrch trasy: Převažují asfaltové cesty
Hustota dopravy: velmi nízká
Cyklotrasa je vhodná pro: crossová a trekingová kola
Cyklotrasa 2138 byla nově vyznačena v roce 2010 jako náhrada části starého okruhu č.III v okolí Mariánských Lázní a napojila se na již vyznačenou trasu od Tachova. Trasa začíná ve východišti značených tras na Krakonoši, z větší části vede Tachovskem a končí na hranicích s Bavorskem v Předním Zahájí. Náš popis bude ale zatím končit v Plané.
Do východiště značených cyklotras na Krakonoši se z města dostaneme po trase 2284 od stadionu Viktorky, kde je rozcestník cyklotras, nebo od dolní stanice lanovky po cestě zvané Bobovka.
Průjezdní místa (PM):
Krakonoš je oblíbené výletní místo nedaleko Mariánských Lázní. Z města sem vede kabinková lanovka a jezdí sem městský autobus. Celý areál převzal jméno podle první stavby zde realizované a to po hotelu Krakonoš.
Začátek naší trasy je hned vedle obůrky Hvozd, kde se chovají daňci a jeleni. Jsou tak zvyklí na lidi, že se nechají i pohladit a podrbat a
. Oblíbenou jejich lahůdkou jsou jablka, ale pozor, je tam cedulka, nekrmit! Na pravém boku obory je posed, kam se můžeme posadit a připadáte si tam jako na čekané. Z levé strany je restaurace Berolina, která se dříve jmenovala Café Hochwald, po válce se přejmenovala na Hvozd a pařila Spolaně v Neratovicích.
Trasa pokračuje na následující odbočku, než ale odbočíme ve směru na Vlkovice, doporučuji jet ještě kousek po trase 2139 k Miniaturparku a hotelu.
Hotel Karkonoš (Rübezahl) - (odb. z trasy 250 m)
Po levé ruce za plotem uvidíme zajímavé stavby - miniatury v parku Boheminium . Jsou to modely 25x zmenšené známých staveb v Česku a nejdeme tam například Karlštejn, Ještěd, nebo starou letištní halu ve Sklářích u Mariánských Lázní, atd. Do areálu je placený (70 Kč) vstup od hotelu Krakonoš. Otevřeno mají mezi 10 - 17:30 od dubna do konce října. Park byl poprvé otevřen v roce 1999 a každý rok se v parku objeví nějaká novinka. Nyní zde uvidíte již přes 30 vystavených exponátů.Hotel Krakonoš byl postaven v roce 1903 hoteliérem Georgem Zischkou a pojmenoval ho "Rübezahl". Objekt ve stylu projektoval vídeňský architekt Arnold Heymann. Stavbu provedl stavitel z Kynžvartu Johann König a sponzoroval ji i Američan Busch, majitel pivovaru v St. Louis ( dnes Anheuser-Bush). Hotel se 140 luxusními pokoji a salóny doplňoval rozlehlý park s hřišti a tenisovými kurty. Park byl navržený parkovým architektem Carlem Gustavem Svenssonem, Švédem působícím ve Vídni, který byl autorem i Pohádkové cesty. Ta byla lemována postavami z pohádek v životní velikosti, z nichž se dochovala už jen postava Krakonoše za hotelem. Ve stráni pod hotelem vedla v malých serpentinách a mohli jsme tam vidět Jeníčka a Mařenku u perníkové chaloupky, nebo Sněhurku s trpaslíky. Pohádková cesta sem po léta lákala především rodiny s dětmi. Před první sv. válkou sem autem s oblibou jezdil i anglický král Eduard VII. se svou společností. Hotel měl vlastní autobusový spoj.Po válce byl hotel Krakonoš prodán a provozován akciovou společností. Za druhé války byly do hotelu přestěhovány starobince z Německa, po druhé válce nějaký čas sloužil Krakonoš jako ubytovna Jáchymovských dolů ze Zadního Chodova. Někdy kolem 1958 připadl Cestovní kanceláři mládeže CKM a v té době tu na místě dnešního Miniaturparku stála chatová osada. Později byla postavena naproti nová část hotelu ve tvaru trojúhelníku. Ta byla otevřena 1.července 1983, ale byla postavena tak nekvalitně, že již roku 1996 bylo nutno provést generální přestavbu. Stará historická budova hotelu Krakonoš je od roku 2000 mimo provoz pro velmi špatný stav budovy a od roku 2007 je v rekonstrukci.Nedaleko hotelu je horní stanice kabinkové lanovky a naproti ní zase jezdecký klub s restaurací a hotelem Lavada.Jinak Krakonoš je také součástí zimního areálu v M.Lázních. K městu vede sjezdovka Krakonoška a zde je východiště běžkařských tras. Dříve z Krakonoše vedla i bobová dráha a ještě v 70. letech se po ní dalo sjíždět ke Kolibě.
U Müllerů (Landhaus Seitz) - 1,4 kmOd obůrky tedy pokračujeme a hned na první křižovatce odbočíme po chvíli vpravo. Projedeme kolem hájenky U Tří smrků (dříve hájenka Naschauer) a pak sjedeme lesní silnicí na rozcestí k hájence U Müllerů. Je to malebná dřevěná hájenka na rozcestí do Zádubu. Před válkou patřila Engelbertu Seitzovi, proto se jí také říkalo hájenka Seitz a byla postavena kolem roku 1907, krátce po té, co se vybudovala silnice z Krakonoše do Vlkovic. Dnes je tu penzion (noc za 350 Kč) a prodávají tam vlastní keramiku.
Bývalá ZOO (ZOO am Berg) - 1,8 km (odb. z trasy 300m)
Když přijedeme k odbočce na hlavní silnici do Karlových Var, tak asi necelých 100 m odbočuje zpevněná cesta vpravo starou topolovou alejí, dnes již dost prořídlou. Cesta vede k bývalé zoologické zahradě, kterou založil 1931 vysloužilý voják Julián Kreisel. Byla ve stylu divokého západu, měl tu kavárnu s názvem Old Shatterhand a obsluha chodila v indiánském oblečení. Dnes tu stojí několik soukromých chatek.Pak pokračujeme přes most na Vlkovice.
Hřebínek (Steinbühl) - 2,2 kmHned za mostem, asi po 200 m, uvidíme po levé straně silnice zaleněný vršek zvaný Hřebínek. Tam dříve bývala výletní kavárna Café Steinbühl. Stavěla se roku 1913 jako Windirschova kavárna pro lázeňské hosty a staviteli byli Ing. Engelbert Gibitz a Ing. Josef Forberich (ten postavil Kapličku lásky v M.Lázních, nebo kostel sv. Anny ve Velké Hleďsebi). Majitelem kavárny byl největší vlkovický sedlák Johann Windirsch. V roce 1933 sem zavedl elektřinu plánský podnikatel Hanika (viz. kyselka Čiperka). Windirschům patřil ve Vlkovicích také hostinec v obci. Po válce zde byla kavárna Hřebínek
, pak
Zátiší, nebo také Výsluní a vzniklo tu dětské rekreační středisko tiskáren Stráž Plzeň. Oplocený areál dnes patří nějaké akciovce z Plzně, budova je prázdná a pomalu se rozpadá.
Vlkovice (Wilkowitz) - 3,2 km
Hned při vjezdu do obce si můžeme všimnout po pravé straně velkého stromu. Stojí v zahradě rodinného domu a jedná se o chráněný jilm, přesněji jilm horský drsný Ulmus glabra. Je to
s obvodem kmene kolem 5 m, který dosud úspěšně odolává
grafióze a pod ochranou státu je od roku 1993.Obec
Vlkovice byla vystavěna v
okrouhlici, což je typické pro slovanská sídliště a založili ji zřejmě Lůčané od Žatce na prastaré zemské stezce z Chebu do Teplé. Jméno získala ves díky vlkům, které se v tomto regionu pravděpodobně hojně vyskytovali. Po germanizaci Sudet došlo na několik století k poněmčení názvu na Wilkowitz. V roce 1870 se uvádí, že ves má 29 domů, 176 německých obyvatel. Centrální stavbou obce se stala v 19. století škola, kde dnes sídlí obecní úřad. Roku 1898 při velkém požáru vyhořelo 7 domů. Správní území bylo určováno farností a zprvu patřily Vlkovice k farnosti Ovesné Kladruby a od 13. století pod farnost Pístov. Samotná obec byla vždy samostatnou katastrální a správní obcí. Pod Vlkovice patřily v různých obdobích obce Stanoviště, a Vysočany a od roku 1964 osada Martinov. V roce 1976 byly obě obce integrovány pod město Mariánské Lázně. Po roce 1990 se obec znovu osamostatnila.
Vlkovický tunel - 4,3 km
V tomto místě, nedaleko vrchu Hůrka můžeme na chvilku zastavit. Asi deset metrů pod námi totiž vede železniční tunel. Je to nejdelší tunel v blízkém okolí na trati K.Vary-M.Lázně. Je dlouhý 380 metrů a zakončuje stometrové stoupání v úseku dlouhém 2,5 km z Mariánských Lázní do Vlkovic. Karlovarská trať se stavěla v letech 1895-1898 státní společností "Österreichische Staatseisenbahn" z Vídně. Stavbu rozdělila na sedm úseků a na stavbě pracovaly čtyři firmy snad z celé Evropy. Jedna z nich, italská firma Emilio Paletti měla více než 700 domácích dělníků a prováděla především trhací a tunelové práce. Pracovalo tu také mnoho pomocných dělníků z jižních Tyrol, Chorvatska i Rumunska celkem kolem 1400 pracovníků. Cizinci bydleli v provizorních dřevěných barácích při trati a někteří ze zahraničních dělníků se tu i oženili a usadili. Celá trať mezi M.Lázněmi a Karlovými Vary je dlouhá 54 km a prochází sedmi tunely a po dvaceti mostech. Jízda vlakem (a to nejen
) po této trati bývala vždy romantickým zážitkem.
- 4,9 km
Na rozcestí stojí něco jako boží muka s obrázkem sv. Martina na bílém koni, který "hlídá" křižovatku u Martinova. Mgr. Vrba, který vyrobil podstavec a pan Eibl zase keramickou desku s Martinem zde roku 2002 umístili své dílo nejen proto, že blízká obec se jmenuje Martinov, ale také proto, že tudy šel na konci války pochod smrti a sv. Martin byl zastáncem ubohých a trpících. Dříve tu ale stávala kaplička pocházející z roku kolem 1800, vybavená soškami Jana Nepomuckého a Matky Boží a oltářním obrázkem sv. Kryštofe od místního malíře z roku 1910. Z tohoto rozcestí můžeme dál pokračovat dvěma cestami. Buď budeme sledovat značenou trasu silnicí přes Pístov, nebo
odbočíme do Martinova a pojedeme kolem kyselky Horka. Obě cesty se pak sejdou u kavárny na
Buchtále.
Pokud tedy budeme pokračovat po značené trase, tak na následujícím rozcestí odbočíme vlevo a další naše zastavení bude u mohyly v Pístově.
Pístov, rozcestí u mohyly - 7,1 kmAsi v polovině sjezdu do Pístova je odbočka vlevo, kam budeme odbočovat, proto to raději nebudeme moc rozjíždět, abychom odbočku neminuli. Je sice označená cyklosměrovkou s nápisem "Mohyla", ale jen ze směru od Pístova.
Pístov se svým okolím se ekologicky liší od místního mariánskolázeňského krajinného typu. Pístovsko je tvořeno sráznými svahy převážně orientovanými na jih. To se projevuje velmi příznivým klimatem této oblasti ve srovnání s okolím. Na jaře, kdy ještě leží v Mariánských Lázních místy sníh, pístovské stráně se už počínají zelenat. V parném létě pak sálají horkem a jsou domovem teplomilných rostlin a živočichů (ještěrek, slepýšů i zmijí). Můžeme tu spatřit první petrklíče, podběly i devětsily.
Kdysi bývaly v těchto místech asi jen hluboké lesy, ale staletou lidskou kultivací a hlavně po léta provozovaným pastvinařením vznikly tu bezlesé stráně a louky porostlé jen šípkem a hložím. Borovice tam na slunci rozkládají do široka své koruny a tak není zvláštností, že na několika místech tu došlo k symbiose šípkového keře s borovicí obecnou tak, že šípek se pne po větvích a jeho výhony, podpírány větvemi, sahají do výše i pěti metrů. Je to úchvatný pohled pro každého milovníka přírody.
Přímo v katastru Pístova se porůznu vyskytují vzácné stromy, které jsou pozůstatkem po tamějším zahradnictví. Jsou to například douglaska, tis, borovice černá, zimostráz a jiné. Z té doby také pocházejí rozsáhlé aleje ovocných stromů v okolí. Pístov je tedy zajímavý nejen svou bohatou historií jako prastaré poutní místo, centrum hornictví, ale i bohatstvím přírodních krás.
Pístovská mohyla - (odb. z trasy 150 m)
Mohyla se nachází v areálu nového hřbitova, který sloužil pro obec Holubín v letech 1932-45 a dnes je už zrušený.Pístovská mohyla postavená roku 1960, připomíná 68 obětí z konce války a každoročně (vždy 25.dubna) se tu konají smuteční tryzny. Na pochodu smrti tady zahynuli vězni z koncentračního tábora. V těchto místech pochod dost nešťastně napadly dvě americké stíhačky a mají na svědomí většinu padlých. Další pak postříleli příslušníci SS. Pochod smrti tudy procházel 25.4.1945 z Lengenfeldu do koncentračního tábora Flossenbürg, ale do svého cíle nikdy nedošel a poslední stopy končí někde u Stráže. Některým českým vězňům se však pochod podařilo přežít a později o něm vyprávěli. Tím se stal asi nejpodrobněji popsaným pochodem smrti u nás.Za socializmu byly informace o tomto pochodu politicky zkresleny. Oficiální verze tehdejšího ministerstva vnitra ČSSR o tom, že všechny vězně tohoto pochodu smrti postříleli němečtí vojáci, se nezakládala na pravdě. Panu Švandrlíkovi z mariánskolázeňského vlastivědného kroužku se už za totality podařilo najít ještě žijící bývalé vězně a skutečné události pak popsal v publikaci "Pístovský pochod smrti". Za to byl kroužek v roce 1976 rozpuštěn a dál se uváděla o pochodu nepravdivá verze. Až v 80. letech došlo k obratu a autor publikace pak dokonce dostal jákési ocenění.V okolí památníku můžeme nalézt jeden chráněný strom. Jedná se o lípu srdčitou, je chráněná od roku 1987 a obvod kmene má kolem 330 cm.
Pístov (Pistau) - 7,4 km
Ves vznikla asi na počátku 14. století, nejprve jako významné poutní místo kolem kostela sv. Bartoloměje. Po revoluci se tu poutě obnovily a v současnosti se konají vždy 29. srpna. Původně gotický kostel vyhořel 1495 a nově přestavěn byl v letech 1750-65 v pozdním barokním slohu. Je zajímavý mnoha technickými pozoruhodnostmi a na výstavbě se podílel i
Killián Dienzenhofer. Loď kostela obklopují přízemní ambity a ve hřbitovní zdi se také nalézá jakoby umělá jeskyně se soškou
.
Naproti kostelu stojí rozměrná barokní fara z let 1738-1739 využívaná stejně jako bývalá škola k rekreačním účelům. Nad obloukovým průchodem k faře dodnes můžeme vidět znak bývalého majitele - premonstrátského kláštera v Teplé. V majetku kláštera byla ves po dlouhé období. V roce 1930 měl Pístov 100 obyvatel, dnes už jen osm. Z většiny usedlostí jsou rekreační chalupy. V dolní části vsi stojí atypická socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1745.
Pístovské sruby, rozc. - 8,1 km
Asi 300 m od rozcestí (vpravo polní cestou) se dostaneme ke skautskému srubovému táboru. Roubované chaty po vzoru kanadských srubů zde nechal údajně postavit doktor Plass z Mariánských Lázní už v roce 1938 jako soukromé rehabilitační objekty. Dlouho však svému účelu nesloužily, protože začala 2. světová válka a doktor Plass byl poslán do koncentračního tábora. Jeho osud má dvě verze. Podle první byl zabit v koncentračním táboře, podle druhé zemřel až v roce 1972. V době války zde mělo být velitelství protiletadlové obrany plánského letiště a v okolí stálo několik protiletadlových baterií. Při osvobozování jimi němci sestřelili několik letadel, z nichž jedno spadlo asi kilometr od srubů. Je tam dnes dřevěný kříž a v jeho okolí se dají ještě dnes najít zbytky stroje.
Po válce sruby přešly do správy nemocnice v Mariánských Lázních, která je koncem čtyřicátých let dala k dispozici skautům v Mariánských Lázních. Po zákazu činnosti skautské organizace se srubů na dlouhou dobu zmocnila STB. Měla zde prý rekreační objekty, ale říká se, že se tady moc nemá kopat, protože sruby jsou místem, na které moc lidí v republice nemá nejlepší vzpomínky. Bůhví, co se zde skutečně odehrávalo. V osmdesátých letech začala sruby používat pohraniční brigáda z Plané jako rekreační objekty. V roce 1990 přebírá sruby do majetku Okresní úřad v Tachově a předává je do bezplatného pronájmu skautům, kteří tábor pojmenovali "U Zlatého klíče".
Dolní Kramolín, rozc. - 8,7 kmVrátíme se na silnici a sjedeme prudké klesání na křižovatku v údolí Kosího potoka. Tady odbočujeme po trase vlevo na Buchtál, ale doporučuji ještě předtím odbočit na Kramolín, kde mají zajímavý historický most a můžeme se i zastavit u kyselky Il-sano (není ale přístupná).
Dolní Kramolín (Unter Gramling) - (odb. z trasy 1 km)
I tato ves má historické vazby na klášter v Teplé, pod jehož správu po většinu své existence náležela. Tepelští premonstráti získali ves 1228 jako dar od krále Přemysla Otakara I. Na počátku 14. století se Dolního Kramolína násilím zmocnil Arkleb z Tisové a klášter ves získal zpět až po zásahu královského vojska. V polovině 14. století je jako součást dvora v Kramolíně připomínána tvrz, která měla jen krátkou dobu trvání. Po vystřídání několika držitelů se ves kolem poloviny 16.století vrací pod správu kláštera, při němž je až do konce feudalismu.Významnou součástí vsi je starý dvůr založený klášterem a v roce 1726 proběhla jeho poslední přestavba. Roku 1767 se stala v tepelském klášteře opatem mimořádná osobnost - Krištof Trautmannsdorf, muž šlechtického původu s titulem hraběte, duchovní neobyčejného talentu a vysokého vzdělání. Tan omezil robotní dny a v Dolním Kramolíně zřídil továrnu a železárnu při .Osadu rozloženou po obou stranách Kosího potoka spojuje historický kamenný most o pěti obloucích, který v 19. století vystavěl F.Zickler z Mariánských Lázní. Při výstavbě zřejmě bylo využito střední části staršího mostního tělesa, což dokládá rozdílný charakter mostních oblouků.IL-sano - (odb. z trasy 1,2 km)
Severovýchodně od vsi při silnici do Pístova vyvěral dříve minerální pramen Il-sano. Kyselku takto pojmenovali tepelští mniši a v překladu znamená "zdraví". O první komerční využití pramene se postaral vídeňák Gotschy (Kočí), který ho začal od roku 1893 prodávat pod názvem Perla Čech. Jeho podnik ale zkrachoval. Dalším podnikatelem s minerálkou byl Ludvík Sobota, který zde postavil roku 1911 stáčírnu a minerálku prodával jako Eduardův pramen. Od 1. sv. války až do roku 1948 se tu vystřídala desítka spekulantů, ale minerálku už nikdo nestáčel.Až v roce 1973 se pramene ujal Chodovar. Vývěr kyselky byl ale bohužel uzavřen betonovým poklopem a minerálka je stáčena v nedalekém chodovoplánském pivovaru. Minerálka se pod názvem Il-sano začala prodávat původně v pivních lahvích s originální původní chutí a tmavé barvy. Ta se dnes prodává pod označením Speciál. Dnes se krom toho vyrábí i přírodní Il-sano bez příchuti a pak s chutí citronu a pomeranče.Výjimečnost kyselky spočívá v obsahu dvojmocného železa - nazývaném také jako kovu života. To neobsahuje jen tak každá minerálka, proto je Il-sano považováno za zcela výjimečný nápoj pro všechny, kteří mají problémy s krvetvorbou. Požívají ho v hematologickém oddělení FN Plzeň a je to ideální nápoj pro dárce krve.
Odbočka k Tabákovému mlýnu - 9,6 kmOdbočka z trasy, na most přes Kosí potok, vede k Tabákovému mlýnu, kam se můžeme také zajet podívat. Jsou tam chráněné lípy a starý mlýn. Pak se sem zase vrátíme a budeme pokračovat po trase na Buchtál.
Tabákový mlýn (Tabakmühle) - (odb. z trasy 800 m)
Tabákový mlýn pod Lazurovou horou patřil rodině Flossmannů a byl uzpůsoben na mletí tabáku. Tabák se tu zpracovával až do roku 1946. Tabákový mlýn, u kterého je informační panel upozorňující na dvě prastaré lípy při vstupní bráně do mlýna. Ty byly roku 1983 vyhlášeny za památné stromy. Jedná se o lípu malolistou a velkolistou a mají obvod kmene hodně přes 4 m.
Buchtál (Buchthal) - 10,5 kmPřed bývalou kavárnou Buchtál (
) sjedeme cestou vpravo dolů a tam už je rozcestník cyklotras. Tady se také už napojí druhá trasa, která vedla přes Martinov. Odtud pak pokračujeme přes brod podél Kosího potoka. Brod má panelové dno, tak se dá snadno na kole přejet. Dejte si však pozor, dno trochu klouže.
Pomístní název toho místa byl ZaIa - Salo. Kavárna byla postavena po roce 1930 a majitelé Stopferovi zřídili před kavárnou taneční parket. Název vznikl z německého pojmenování Bukového údolí. Naproti přes silnici ve stráni bývalo zahradnictví Franze Vojta. U brodu bývala kdysi v provozu pila (Brettmühle), ale po první světové válce už byla mimo provoz. Kavárna je dodnes obydlena a paní majitelka vám v létě, v případě zájmu, uvaří kafe nebo čaj.
Hanikova elektrárna - 11,4 kmPokračujeme po silničce po proudu
Kosího potoka. Cestou si všimneme základů domů, které zde stály ještě po válce. Býval tu vodní mlýn Schartlmühle (vlevo od cesty), později nazýván podle nedalekého kopce Lazurový mlýn. Roku 1898 byl přestavěn na elektrárnu. Zřizovatel elektrárny Oswald Hanika (1868 - 1938), který pocházel z Dolního Kramolína, za svůj život elektrifikoval 21 okolních obcí.
Čiperka (Hanikaquelle) - 11,5 km
Asi o 50 metrů dál, na druhé straně cesty, uvidíme pramen kyselky Čiperky. Pokud zrovna není vysoká voda, která pramen obvykle zaplaví, tak se nemusíme bát kyselku ochutnat a je opravdu výborná. Za časů, kdy ještě elektrárna fungovala se o kyselku staral Oswald Hanika. Nad pramenem postavil altánek a taky toho hned využil a kyselku pojmenoval po sobě na Hanikaquelle. Až po válce se přejmenovala na Čiperku a dnes je to přírodní památka.Na nedaleké sousední louce si můžeme o prázdninách všimnout indiánských stanů. Louka totiž patří
Lize lesní moudrosti, což je velmi stylový dětský tábor skupinky nadšenců, kteří svůj životní styl zaměřili na filosofii Woodcraftu. Jejich čtyři hlavní cíle jsou - krása, pravda, síla a láska. Jejich tábory jsou tak zajímavé, že se dostali i do pořadu ČT -
Toulavá Kamera.
Boněnovská lípa - 11,6 km
Po dalších 200 m uvidíme rozvaliny bývalé hájovny. Byla to hájenka plánského hraběte Nostice-Rienecka, kterou tu nechal postavit až někdy počátkem 20.století. Po válce stavení mlýna sloužilo svazákům jako klubovna. Používali tam k osvětlení petrolejky, které se pak staly její zkázou. V 50. letech hájovna nadobro shořela. Od té doby se jí říkalo Spálená hájovna.Hned naproti rozvalin stojí letitá Boněnovská lípa. Je to památná lípa srdčitá a vysazena mohla být někdy kolem roku 1800. Obvod jejího kmene dosahuje přes 350 cm a dosahuje do výšky 31 m (měřena byla naposledy 1993). Lípa je chráněna od roku 1981.
Hradčín - 11,7 kmV údolí Buchtálu, kolem 9.století bývala stará slovanská osada nedaleko Michalových Hor. Její prapůvodní obyvatelé byli zemědělci, pastevci, ale také rybáři. Tito obyvatelé se jmenovali Hradčani a patřili k hrádku, z něhož zbyl už jen pomístný název Hradčín (Hratschin). Osada Hradčín se nacházela někde v těchto místech, kolem křižovatky cest, kterým protéká bezejmenný potok, pramenící poblíž obce Výškovice. Z původního osídlení se nedochovaly v terénu žádné viditelné stopy. Ty byly zahlazeny nejdříve hornickou činností, později rozsáhlou skládkou dřeva, používanou tu po mnoho desetiletí až podnes. Novější osídlení se soustředilo těsně kolem křižovatky a podél cesty, běžící souběžně s Kosím potokem.
Michalovy Hory (Michelsberg) - 13,2 km
V hlubokém údolí Kosího potoka vznikla osada
v 15. století jako hornická osada u stříbrných dolů kolem kaple sv. Michaela. Dnes obec patří pod Chodovou Planou, ale dříve to bývalo město, i když po Rabštejně druhé nejmenší Čechách. Radnice stojí dodnes a jeto historická budova. Býval tam dříve hornický úřad a dům byl postaven už v 16. století. V dobách největšího rozkvětu měla obec téměř 1 000 stálých obyvatel, dnes je tu asi jen padesát.Po druhé sv.válce čekal většinu lidí odsun. Nyní se shromažďují exponáty pro muzeum, které má vzniknout v někdejším horním úřadu. Na návrší uprostřed hřbitova stojí raně barokní kostel sv. archanděla Michaela ze 17. století. Další památkou je
z r.1736 za rohem hostince.
V severní části osady stála na potoce
založená r.1656 Františkem Antonínem Šlikem. Pracovala až do roku 1947. Papírna byla poháněna třemi vodními koly. Od r.1893 v období sucha vypomáhal i parní stroj. V roce 1863 se zde usídlil papírnický rod Altmanů, který zde vydržel až do dnešních dnů. Papírna vyráběla ruční papír a dodávala ho až do kanceláře prezidenta Masaryka.
Pak už nás čeká dlouhé stoupání do Výškova s převýšením více jak 100m. Ale jako trénink můžeme před tím ještě vzít výjezd na Michalohorskou vyhlídku.
Vyhlídka M.Hory - (odb. z trasy - 0,7 km)
Nad obcí byla v poslední době zřízena malá vyhlídka. Dostaneme se k ní po cestě, která odbočuje kolem budovy úřadu a držíme se stále polní cesty, která po 450 m zatáčí prudce vpravo a po necelých 200 m jsme na vyhlídce. Není nijak označená a je z ní vidět jen dvěma průseky - na kostel a na severní část obce. Odtud západním směrem, asi tak v oblasti ohraničené M.Horami, Ch.Planou, D.Kramolínem a Buchtálem se v minulosti intenzivně těžilo a dokonce daleko dříve, než v Jáchymově. První zprávy o dolování pocházejí ze 16. stol, z dob jeho největšího rozkvětu, kdy tu doly zakládal hrabě Šlik. Těžilo se hlavně stříbrná ruda. Například důl Das alte Glück mit Freunden dodával stříbro do Šlikově mincovny v Plané. V roce 1730 je v oblasti Michalových Hor uváděno 29 cechů v provozu. Dobývala se tu stříbrná ruda - argentit, olověná ruda - galenit a měděné rudy. Po roce 1750 zde dolování ustalo. V 60. letech zde proběhlo několik geologických průzkumů, jestli by se zde nevyplatila těžba již dříve dobývaných surovin. Výsledky průzkumů sice nejsou známy, ale zřejmě nic neobjevily. Pro místní přírodu bohudík, pro místní zaměstnanost bohužel.Staré haldy a odvaly poskytují množství sběratelských příležitostí. Najdete zde rozkládající se pyrity, melanterit, chalkopyrit, sfalerit, baryt, vzácně i molybdenit, různě velké krystaly křemene. Asi nejzajímavější místo staré těžby je mramorová štola na Lazurovém vrchu. Více se o ní můžeme dozvědět od pana Cílka na videu ČT Podzemní Čechy II (nastavte si videočas 13:00)
Výškov (Waschagrün) - 14,9 kmV roce 1237 jsou uváděni první majitelé obce, bratři s krásnými jmény Výšek a Vyšemír z Výškova. Jsou to členové jedné větve rodu Svojšínských a jejich potomci zůstávají na Výškově nejméně do 1291 roku. Předpokládá se, že Výškovci založili nedaleký hrad na Lazurovém vrchu, který měl být stejně jako ves nazýván Výškovem. Hrad zřejmě již v 1.polovině 14.století zaniká a nástupci rytířů z Výškova si budují sídlo ve vsi. Ve 2.polovině 15.století získali Výškov majitelé plánského panství, čímž obec natrvalo ztratila svou samostatnost.
Ves je seskupena kolem oválné svažité návsi. V r.1930 měla ještě198 obyvatel, současný stav klesl přibližně na 30. Část chalup je rekreačních. Některé z chalup si udržely klenuté vjezdy a dřevěné štíty. V horní části vsi stojí asi nejzajímavější památka obce - vysoký kamenný kříž z r.1864 signovaný kameníkem J.J.Böhmem. Kříž dosahuje výšky 5 m a je doplněn bohatou reliéfní a
.
Traduje se, že ve staré jámě u Výškova, kde se těžil stříbronosný
galenit (leštěnec olověný), provalilo se roku 1910 tolik kyseliny uhličité, že se horníci udusili a jáma musela být opuštěna.
V obcí pokračujeme rovně a za Výškovem je rozcestí, které neni označeno cykloznačkami. Tady se budeme držet vlevo na Planou.
Vyhlídka na
Kříženec - 15,2 km
Na nejvyšším místě nad Výškovem si můžeme všimnout jihovýchodním směrem vojenských radiolokátorů. Patří malé posádce Kříženec, zřejmě poslední vojenské jednotce v bývalém Západočeském kraji, který byl za totality prošpikován armádou. Kříženec sloužil jako základna bojových vrtulníků Mi24, které měli zasahovat proti pomalým cílům. Zajímavé je, že se této posádky téměř nedotkla žádná velká reorganizace. Jen se z radiotechnického praporu (založeného 1969) stala rota a vrtulníky už zde neparkují. V 90. letech se tu prováděli vojskové zkoušky nového radiolokátoru
Tamara.
Planá, horní náměstí - 18,3 km
Kolem koupaliště sjíždíme do Plané na horní náměstí. Trasa pak pokračuje pěší zónou k nádraží pak dál na Tachov a končí v Předním Zahájí u hranic s Bavorskem, nedaleko Rozvadova. Náš popis sice ukončíme zde v Plané, ale zato budeme mít víc času na prohlídku města a celého okolí. A začneme hned zde u kostelíka Petra a Pavla.Je to asi nejcennější památka v Plané. Je to starý románský kostel sv. Petra a Pavla z 12. stol., goticky upraven ve 14. století, sloužil původně jako středisko staré slovanské osady Plania a je nejstarší dochovanou stavební památkou v Plané. Velmi cenný je vstupní románský portál.
Pak můžeme odbočit z trasy a vyjet na blízkou rozhlednu.
Rozhledna na Bohušově vrchu - (odb.z trasy - 0,9 km) Když už jsme tady, můžeme zde odbočit na místní rozhlednu. Ta byla po generální rekonstrukci otevřena pro veřejnost v roce 1999. Do té doby byla dlouhou dobu nepřístupná. K rozhledně se dostaneme, odbočíte-li po cyklotrase 2206 na Otín a asi 300 metrů za Planou odbočíme vpravo vzhůru polní cestu, která nás k rozhledně zavede. Rozhledna po svém otevření bývala jedinou rozhlednou v tachovském okrese. Věž je 16m vysoká postavená z bílých cihel. Nahoru vede ocelové schodiště s 72 schody a rozhledna je volně přístupná. Na vrchu, který se nejprve nazýval Šibeniční a později Bohušův stávala již na přelomu 19. a 20. století dřevěná vyhlídková stavba, zvaná Gloriet. Po létech však musela být stržena. Městský okrašlovací spolek se v březnu 1908 rozhodl, že na jejím místě postaví skutečnou rozhlednu. Odtud se pak vrátíme na náměstí v Plané.
Planá (Plan) - 18,7 kmBývalé okresní město Planá má velmi bohatou minulost a mnoho zajímavých památek. První zmínky o Plané pochází z roku 1219. Městská práva získala již 1373. Rychlému rozvoji města hodně pomohla bohatá naleziště olověných a stříbrných rud.
Ve Plané můžeme vidět mnoho památek, jako je radnice, postavená roku 1685 v raně barokním slohu. Roku 1914 byl štít radnice vymalován a zdobí jej antická alegorie znázorňující řemesla a obchod. Uprostřed štítu je městský znak.
Kolem náměstí se zachovaly goticko-renesanční domy, nejstarší pochází z 15. století. Nejvýstavnější je barokní dům s renesančním jádrem čp. 56 v jihovýchodním rohu náměstí, který má částečně dochovaný renesanční interiér a také výstavní barokní štít. V domě čp. 35 "U bílé růže", kdysi zájezdní hostinec, najdeme malovaný renesanční strop. Trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně gotický ze 13. stol., byl barokně upraven v letech 1745-48. Věž kostela vysoká 63 m, slouží jako rozhledna a také jako galerie. Na náměstí se nachází krásný morový sloup sv. Jana Nepomuckého z roku 1712. Kašny pocházejí z 19. století a ve městě je jich dohromady šest, což je slušný počet pro takové městečko jako je Planá.
Zámek Planá - (odb. z trasy 0,5 km)Byl to původně hrad ze 13. století a vystřídal mnoho majitelů. V období držení Šliků byl přestavěn na renesanční zámek s anglickým parkem. V budování zámku pokračovali Nostitzové až do konce 2. sv. války. Pak nastalo období velkého znehodnocení a úpadku zámku, protože se sem nastěhovala pohraniční stráž a
upravovala zámek pro své potřeby. Téměř smrtelnou ránu zasadil zámku porevoluční prodej pražské firmě, která jej potřebovala jako zástavu na úvěr a pak zkrachovala. Nyní je zámek v držení města. Měla o něj zájem
hraběnka Nostizová, která se zde na zámku narodila a je potomkem posledních majitelů. Dnes je zámecký areál na prodej za 28 mil.Kč.
Pod náměstím je bývalá
štola Ondřej Šlik upravena jako zajímavé hornické muzeum.
Rozhovor s hraběnkou Nostitzovou v českém rozhlase
Tandem Jana Rosáka
Další zajímavé informace o Plané a okolí se můžeme dozvědět na videu
Cyklotoulky z TV Public.
Z Plané se pak můžeme vrátit vlakem, nebo pokračovat na kole na Chodovou Planou (po cyklostezce kolem silnice, nebo přes Svatou Annu).
Datum aktualizace