Délka trasy: 10 km (s odbočkami až 12 km)
Náročnost trasy: Velmi lehká
Povrch trasy: Asfaltové silnice III. třídy
Doprava: Mírný provoz vozidel
Cyklotrasa je vhodná pro: Všechny typy kol
Nastoupáme: 30 m
Trasa byla vyznačena v roce 2009 a zavede nás do památkové vesnické rezervace v Novém Drahově a do přírodní rezervace Soos. V Chocovicích se napojila na páteřní trasu Ohře a místní 2266 a ve Skalné se pak napojuje na magistrálu Kušné hory č. 36.
Průjezdní místa (PM):
Skalná (Wildstein) - 0 km (rozc. s CT 36)
Skalná je staré městečko s bohatou historií a také mnoha památkami. Určitě nejznámější památkou je starý , který patří k nejstarším na Chebsku. Na hradě můžeme dnes navštívit v přízemí stylovou restauraci a v 1. patře pak hasičské muzeum. V předhradí se opravuje obytná zámecká budova a na nádvoří je malá záchranná stanice zvířat.
V centru obce se nachází dominantní kostel svatého Jana Křtitele, který založil řád německých rytířů ve 13. století. Před kostelem můžeme vidět nedávno opravenou hrázděnku. Zajímavé zastavení nás také čeká na místním hřbitově, kde si můžeme prohlédnout gotický hřbitovní a zajímavou kamennou kapli. Z kostelíka pochází tři vzácné dřevěné plastiky - Bůh Otec, Mnich a sv. Biskup, které jsou uloženy v Galerii výtvarného umění v Chebu.
Dříve býval ve Skalné také Horní a . Dolní stával ještě po válce v místech dnešní ubytovny - hotelu Pod Duby. Zámek byl až do roku 1945 osídlen továrnickou rodinou Geipelů z Aše. Po válce sloužil státním statkům jako byty, posléze však vyhořel a byl stržen. Dnes tu po něm najdeme jen několik starých stromů ze zámeckého parku a bývalou , kde je dnes hostinec. Horní zámek stojí dodnes v České ulici, ale byl přebudován v průmyslový areál.
Na rozcestí u kostela v centru obce začíná naše trasa a po ní vyjedeme směrem k nádraží.
Zelená (Grün) - 1,6 km
Na rozcestí před nádražím podjedeme železniční viadukt a pokračujeme do vsi Zelená. Z dříve rozlehlé vsi se toho do dnes moc nedochovalo. V dávné minulosti patřila ves Nothaftům, kteří ji ve 13. století založili a proto se jí říkalo Nothaftsgrün a později už jen Grün. Od 16. století vesnice sdílela osudy s nedalekou Skalnou. Na počátku 18. století se zde díky nalezištím kvalitního jílu rozmohlo hrnčířství. Koncem 19. století se v katastru obce začaly těžit jíly z povrchových jam a ty se pak později staly pro vesnici osudnou. Většina vesnice musela těžbě uvolnit místo. V roce 1850 se vesnice stává osadou obce Vildštejn a tehdy měla 14 domů a 88 obyvatel. Poválečné dosídlení se ve vsi podařilo jen z části a to později zapříčinilo faktický zánik osady. V roce 1950 bylo rozhodnuto, že se zbytek osady přičlení ke Skalné. Dnes tu můžeme vidět dva krásně zrekonstruované statky.
Pak pokračujeme po značené trase na rozcestí k Suché.
Suchá (Dürr) rozc. - 2,0 km
Suchá ležela asi 0,5 km od rozcestí. Vznikla někdy ve 14. století a bývaly tu čtyř sedláci. Ve 14. století patřila vesnice k panství ve Starém Rybníce. Když byla Suchá v roce 1452 vypálena českým vojskem, stávaly zde čtyři selské statky. Suchá byla zemědělskou vsí a trh v blízké Skalné zajišťoval stálý odbyt. Před rokem 1850 měla Suchá 7 usedlostí a žilo zde 34 obyvatel. Po zavedení obecního zřízení v roce 1850, patřila Suchá k nedaleké Nové Vsi.
Počátkem roku 1946 bydlelo v Suché 35 Němců, jeden nový český osídlenec a v provozu byl ještě hostinec Oswalda Hofmanna. Po nuceném vysídlení německých obyvatel je ze Suché hlášeno 5 volných statků k osídlení. V roce 1956 žilo v Suché ještě 16 obyvatel. V roce 1960 musela být větší část obecních pozemků předána kaolinovým závodům ve Skalné a z vesnice se postupně stávala část těžební jámy. Když byla Suchá v roce 1973 úředně zrušena, zbyly z původní zástavby dvě hospodářské budovy a jeden obytný dům, které tu najdeme i dnes.
Kateřina se v minulosti neuváděla jako vesnice, nýbrž jako osada obce Nový Drahov. Od roku 1961 se stala součástí Skalné. Přes Kateřinu vede úzkorozchodná trať, která sloužila a občas ještě slouží na přepravu kaolinu z težebních jam do závodu ve Vonšově a na nádraží v Drahově. Už v roce 1785 se v okolí Skalné začal těžit jíl. 1873 byly ve Skalné postaveny čtyři pece na výrobu šamotu a kameninového zboží. Tím se prakticky započala éra zušlechťování skalenských jílů průmyslovou tovární výrobou. 1909 díky spojení malých soukromých těžařů vznikají Spojené skalensko-novoveské hlinné závody. Později vznikla i firma Adolf Gottfried ve Vonšově. V roce 1929 bylo v okolí Skalné v činnosti již 26 lomů těžících jíly a písky, ve kterých bylo zaměstnáno kolem 1300 lidí. Po znárodnění (1948) připadla těžba jílů organizačně Sedleckým kaolinovým závodům v Karlových Varech a o rok později byly vytvořeny spojené Sedlecko-vildštejnské kaolinové a hlinné závody. Tato organizace pracovala podstatě až do roku 1990 pod různými názvy. V roce 1991 vznikl samostatný státní podnik KEMA - keramické materiály Skalná, provádějící těžbu a úpravu surovin v chebské pánvi a v roce 1996 byl zprivatizován a vznikla privátní společnost KEMAT. Tu pak roku 2002 "pohltil" Lasselsberger po pěti letech se provoz přejmenoval na LB Minerals.
Soos, pramen Věra - 4,6 km
Opustíme Kateřinu a pokračujeme dál po značené cestě. Po pravé straně vede souběžně úzkorozchodná trať a možná, když budeme mít štěstí, můžeme uvidět projíždějící důlní vláček. Ale v každém případě se zastavíme u pramene Věra, který je kousek za kolejemi a nedá se přehlédnout. Je to jeden z nejvydatnějších minerálních pramenů v okolí rezervace Soos a je to poslední zastávka na naučné stezce. Na stezku se ale dostaneme až v Hájku.
V zatáčce uvidíme vpravo lesní cestu, po které vede červená pěší trasa. Necelý kilometr odtud po červené se nachází kančí obora, spíše obůrka, kde si můžeme z blízka prohlédnout opravdové divočáky. Cesta je ale vhodná jen pro MTB kola.
Jinak pokračujeme po cestě kolem nádraží Nový Drahov k parkovišti před vchodem do rezervace Soos.
Muzejní úzkorozchodná dráha Kateřina - 5,0 km
Nedaleko vstupu do národní přírodní rezervace Soos se nachází nádražíčko Muzejní úzkorozchodné dráhy Kateřina. Je výchozí stanici dva kilometry dlouhé trati o rozchodu 600 mm, která dopraví cestující do osady Kateřina, kde se nachází malé depo a dílny. Provozovaná drážka je pozůstatkem kdysi rozsáhlé sítě úzkokolejek na Skalensku, které sloužily k přepravě zde těžených keramických jílů k místu zpracování nebo místu překládky do normálně rozchodných vagónů. Současná délka všech tratí je necelých osm kilometrů.
Dráha Kateřina je v provozu ve vyhlášených dnech (zpravidla se jedná o víkendy a státní svátky) vždy od konce dubna do konce září. První vláček ze stanice Soos vyjíždí v 10.00 hodin; další spoje jej následují až do sedmnácté hodiny v pravidelném třičtvrtěhodinovém intervalu. V provozu zde jsou soupravy sestavené z původních zdejších dieselových lokomotiv a osobních vagonů typu DM 12, které se používají k dopravě horníků v hlubinných dolech.
Hájek Soos (Soss) - 5,2 km
Národní přírodní rezervace, vyhlášená v r. 1964 na 221ha. Nezvyklý název Soos vznikl zřejmě z německého slova Satz, což je usazenina. Soos patří mezi naše nejhodnotnější přírodní rezervace a tvoří jí rozsáhlé rašeliniště a minerální slatiniště. Historicky zde bylo jezírko, které zaniklo navršením minerálních usazenin - křemeliny. Křemelinu silnou několik metrů na několika místech prorazily minerální hlubinné prameny, vyvěrající v malých kráterech 10 - 80 cm hlubokých. Jsou to u nás velmi vzácné jevy a nazývají se mofety - suché výrony CO2 a nepravé bahenní sopky s klokotající vodou a bahnem. Nejvydatnější je Císařský pramen s upraveným vývěrem. Rezervací prochází naučná stezka ( vstupné je placené a vstup je jen pro pěší). Navštívit rezervaci stojí za to kdykoliv v průběhu roku, protože v každém ročním období se bahenní sopky a mofety projevují jinak. V okolí se dříve těžil kaolin. Památky po těžbě připomínají úzké koleje a zbytky důlních budov. Naproti vstupu do rezervace je muzeum Soosu a vedle něho je muzeum pravěkých zvířat. Nedaleko vchodu do rezervace je stará dřevěná sýpka a záchranná stanice zvířat.
V okolí můžeme navštívit ještě další zajímavosti. V malé osadě Stodola, nedaleko od Nového Drahova, se dochoval mlýn s hrázděnou stodolou. Milovníky přírody upoutá návštěva Motýlího domu v Žírovicích, s prohlídkou živých i preparovaných motýlů.
Nový Drahov, vznikl v průběhu středověké kolonizace v průběhu 13. století. Jeho jméno bylo odvozeno od původních majitelů - ministeriálního rodu Rohrerů. Ministeriálové, německy Dienstleute, byli nesvobodní služebníci feudálů, kteří byli povoláváni k plnění různých správních, hospodářských a hlavně vojenských funkcí. Později získávají i služební léna (nájemní statky nebo pozemky), které se za věrné služby mohli stát jejich dědičným lénem. Ministeriálové se tak mnohdy stávají i zámožnými majiteli, jako např. zmínění pánové z Rohru, usedlí na Vildštejně (dnes Skalná). Na počátku 15.století se pak Rohrerové z Chebska buď vystěhovali nebo rod zanikl. Ves pak byla rozdělena mezi několik majitelů. Panské sídlo, které Rohrerové založili bylo později opuštěno a posléze také zaniklo.
Dnes tvoří ves několik zachovalých chebských statků, pocházejících z 18. až 19. století. Obytné objekty jsou většinou patrové s bohatě zdobenými hrázděnými štíty. Od roku 1995 je Nový Drahov památková rezervace lidové architektury a patří k nejcennějším na Karlovarsku. Statek čp.1 tvoří dům s hrázděným patrem a pavlačí s vyřezávanými sloupky z 18.století a přestavěný byl roku 1805. Statek čp.10 tvoří dům s hrázděným patrem. Ve zděném patrovém domě čp. 1 je hrnčířství. Na přelomu července a srpna se tu pořádá akce "Hrnčířský swing".
Z Nového Drahova pak pokračujeme podle značek na Třebeň.
Třebeň (Trebendorf) - 7,8 km
Původní německý název obce byl Trebendorf, který vznikl z německého spojení slov Dorf des Treba, což znamená v překladu Třebova ves. První zmínky o založení obce pocházejí z roku 1208. Prvními doloženými vlastníky obce jsou klášter Waldsassen a ministeriální rod Rohrerů. Některé prameny uvádějí, že ve 14. století tu vyrostla tvrz, nebyla ale zatím historicky doložena. Traduje se ale, že stávala na místě usedlosti čp. 19, zvané Lví dvůr.
Při hloubení základů kaple na místním hřbitově v r. 1934 byly objeveny slovanské hroby. To potvrzuje, že Třebova ves byla původní slovanská osada. Dominantou obce je od 14. století kostel sv. Vavřince. Původně byl vystavěn v gotickém slohu a byl obklopený kamennou zdí. Věž kostela měla tzv. špaletová okna. Špalety jsou kamenné parapety v oknech, které sloužily pro uchycení hákovnice. Kostel tedy ve středověku zřejmě plnil i obranné úkoly a sloužil obyvatelům jako útočiště před nepřáteli. Je to poměrně vzácný doklad vojenského využití církevní stavby. Podobné kostely můžeme vidět v Milhostově, v Horním Slavkově nebo v Lubech. Kostel byl v roce 1462 zničen českými vojsky. Na troskách starého kostela pak Junckerové postavili v roce , který byl v roce . U hřbitova stojí kaple z 18. století.
Příkladem chebských hrázděných staveb, tzv. „franckých dvorů“ v Třebeni je statek čp. 1. Na návsi u rybníka najdeme další s postavených na počest rudé armádě. Ta sice náš kraj neosvobozovala, ale zahynuly zde stovky rusů při pochodech smrti.
Na rozcestí najdeme nádherný velký pomník věnovaný obětem 1. světové války. Je sestaven z a v roce 2010 byl zrenovován. Za tratí směrem na Lesinu je 3m vysoký, ale už dost poškozený , údajně z roku 1717, ale na soklu je uveden rok 1846. Od sloupu vede na blízký kopec stará zarostlá cesta s vyšlapanou pěšinou. Vede do míst, kde býval hřbitov s kaplí. Dnes už tu kaple nestojí a nejdeme tu jen, staré kaštany, a poslední dva udržované hroby.
Z hřbitova se vrátíme na rozcestí a pokračujeme už do posledního místa na trase.
Doubí rozc. Lesinka - 8,8 km (rozc. s 2179)
Rozsetí s cyklotrasou 2179, která spojuje Františkovy Lázně a hrad Hartenberg.
Doubí (Aag) - 9,3 km (rozc. s 2179)
Doubí rozc. Lesinka - 8,8 km (rozc. s 2179)
Rozsetí s cyklotrasou 2179, která spojuje Františkovy Lázně a hrad Hartenberg.
Doubí (Aag) - 9,3 km (rozc. s 2179)
Doubí je malá ves nedaleko Ohře a v minulosti měla pouhé tři hospodářské dvory. Z rozcestí cyklotras u železničního přejezdu tedy vyrazíme po naší trase 2266 směrem na Mostov. Hned po 300m, ještě před mostem na Ohři, po pravé straně se nachází sezónní, prozatím bezejmenný kemp, sloužící hlavně vodákům. Přejedeme po mostě a to už jsme na první zastávce v malé vsi Chocovice.
Chocovice (Kötschwitz) - 10,2 km (rozc. s 6 a 2266)
Naše trasa končí na rozcestí s cyklostezkou Ohře a trasou 2266. Obec měla původně sedm dvorů a mlýn. Těsně před mostem proti proudu býval na řece jez, který nabíral vodu do mlýnského náhonu pro mlýn se jménem Sägmühle. Mlýn stával vlevo za mostem asi 50m od silnice. Náhon je už dnes zasypaný, jen místy můžeme v náznacích vidět kudy asi procházel. Domy, které zde nyní stojící jsou už jen novodobé chatky, jen dům vpravo od cesty je původní.
Vlastní obec Chocovice pak je od mostu asi o 200 m dál po silnici. Z původní zástavby obce zůstaly dnes jen dva domy. Jeden je z roku 1853 a na jeho štítu jsou sluneční hodiny ve tvaru slunce. Chocovice jsou v současnosti ale spíše známy jako místo, kde se nachází řízená skládka komunálního odpadu. Skládka byla zřízena v bývalé pískovně. V minulosti vedla z Tršnic do pískovny úzkokolejná trať, po které se odvážel písek. Od roku 2004 je již skládka rekultivovaná.
Datum aktualizace