Hudební scéna v Karlovarském kraji se od doby jeho vzniku na přelomu milénia hodně změnila. S generační obměnou se vystřídaly nejen poslouchané žánry a proměnily návyky zdejšího publika, ale také samotné kluby, které navštěvují. Přizpůsobit se a obstát v tak dynamickém prostředí se podařilo málokterým z nich. Čestnou výjimkou je karlovarský Slash Bar, který jeho majitel Pavel Pavlů provozuje už třicet let.
Oslavu třicetin svého klubu rozložil Pavel Pavlů ve Slash Baru do dvou víkendových večerů. Servíroval se především hardcore, který je místnímu osazenstvu asi nejvíc vlastní. Od regionálních seskupení, přes české kapely, až po světově proslulé Worst z Brazílie se na pódiu v někdejší prodejně potravin v městské čtvrti Bohatice vystřídala šestice hudebních skupin. Klíč pro jejich výběr byl jediný: „Aby měly ke klubu nějaký vztah,“ říká Pavel Pavlů. Typickým příkladem mohou být němečtí Risk It! „Hodně tady toho odehráli a rádi se sem vrací. Pro nás jejich koncert vždycky něco znamenal.“
Jaká z kapel byla pro vás za těch třicet let tím vůbec největším „zářezem“?
Záleží na úhlu pohledu. Určitě se povedli američtí Pro-Pain. Ve své době bylo těžké se k nim vůbec nějak dostat. Když pak ale odehráli první koncert a poznali to tady, už sem jezdili sami od sebe. Celkem tu byli čtyřikrát.
Jaké vystoupení bylo pro vás největším překvapením? Od koho jste to nečekal?
Na název si teď nevzpomenu, vlastně ani nevím, jestli to byli Španělé nebo Italové. Někde jim odpadl koncert, tak mi je jejich promotér dohazoval. Vysvětloval jsem mu, že už mám domluvené dvě kapely, oni by byli třetí a nemám už pro ně skoro žádné peníze. Jim ale stačilo zaplatit ubytování a nějaké to jídlo, tak jsme se domluvili. Předvedli něco neskutečného, to jsem absolutně nečekal. Byli pak celí rozesmátí, zapomněli si snad polovinu věcí, tak jsem jim to musel poslat poštou (smích).
Začínala tady taková seskupení jako Paura, Chelsea Smile nebo Striking Justice. To zahřeje, že?
Jasně. Teď už jsou někde jinde, ale fantastičtí byli už v té době.
Bavíme se stále o těch nejdrsnějších hudebních žánrech. Bývá výběr skupin zasazený jen do tohoto rámce?
Hardcore Family zůstaneme asi navždy, ale věnujeme se samozřejmě i dalším žánrům. Teď tu bude například vystupovat pražská punkrocková legenda Nežfaleš nebo plzeňská undergroundová kapela Stínadla, jejíž repertoár je sestavený ze skladeb od The Plastic People of the Universe, Jasné Páky, Hudby Praha, Půlnoci nebo Garáže. Už tady jednou hráli a byl to parádní koncert. Znovu přijedou punkoví Arrogant Twins, kteří dokážou jen ve dvou lidech předvést na pódiu taky skvělou show. A velkou radost mám z toho, že se k nám po nějaké době chce opět vrátit Vanessa. To bude opravdový nátěr.
Na jak dlouho dopředu skládáte klubový program?
V průměru tak na půl roku. Pokud je to něco většího, tak ještě víc dopředu, ale situace po covidu je trochu jiná, kapely už nejezdí jako před ním. A někdy záleží i na náhodě, co a kdy jaký promotér nabídne. Koncerty plánujeme primárně na soboty, v pátek k nám chodí hodně štamgastů a do toho se koncerty moc nehodí. Hodně kapel nabízí termíny i v jiné dny, ale v Karlových Varech to nemá moc smysl, jen pokud by to byla nějaká velká pecka.
Klub vznikl v místě někdejší prodejny potravin, jak je to tady vůbec se zvukem?
Prostory jsme přizpůsobili tak, aby zvuk neunikal ven a vevnitř se zbytečně neodrážel. Máme vlastní zvukaře, kteří to tady znají a ví, jak by měl u nás zvuk vypadat. Se zahraničními kapelami mají sice občas problém se domluvit, ale od toho jsme tady my.
Za třicet let si v klubu předalo kliku od dveří několik generací, kolem něj se vytvořila silná komunita. Jak se vám to podařilo?
Vždycky jsme byli klubem zaměřeným na mladé. Proto u nás pořád hraje muzika, která by měla být pro lidi hlavním tahákem. Na muzice celý Slash Bar stojí a kvůli ní jsem ho vlastně i otevíral. Nikdy jsem nechtěl, aby tady hrála hudba jen pro mojí generaci, ale pouštěli jsme pořád něco nového. Důležitý je určitě personál, za kterým k nám chodí jejich kamarádi a ti si u nás čas od času chtějí taky udělat nějakou svou akci, která k nám přivede další nové tváře...
… a klub díky nim nestagnuje. Čas se ale zastavit nedá, jak dlouho to ještě potáhnete?
Dokud to půjde. Aktivit mám víc a občas není jednoduché skloubit to všechno dohromady. V pětašedesáti jdu do důchodu, tak doufám, že minimálně do téhle doby to ale vydržím (zasměje se).
