V Nejdku žije jedna velmi milá, čerstvě stoletá dáma, kterou je paní Alice Stoklasová. Právě tyto úctyhodné kulatiny oslavila minulý týden se svou rodinou. Krajský radní Robert Pisár ji proto přijel k jubileu pogratulovat a předal jí koš s dobrůtkami a kytici.
„No jo, bývalo to lepší, teď už je to slabší,“ usmívala se paní Stoklasová, když vyprávěla o své vášni, jíž je pečení. Jak sama říká, plány v pokračování s pečením ji překazily problémy se zrakem. Přesto ale na rodinnou oslavu upekla piškotový dort.
Oslavenkyně pochází z Hazlova, kam chodila do smíšené jednotřídky. Po odsunu pak pokračovala se studiem na Soukromé veřejné škole pro ženské povolání v Manětíně a následně na Veřejné škole pro ženské povolání s českým vyučovacím jazykem v Plzni. Od roku 1946 žije v Nejdku, kam nastoupila do místní česárny VLNAP a celý život zde pracovala. „Tam se mi líbilo, poznala jsem vlídné zacházení a dobrou kamarádku,“ vzpomínala paní Stoklasová.
Během vyprávění si radní listoval velmi dopodrobna propracovanou knihou obsahující strom života rodiny Stoklasových, jíž vytvořila snacha oslavenkyně. A cože to udržuje jubilantku v plné síle? „Jíst všechno ale málo,“ doporučuje stoletá dáma, která se dle svých slov stala závislou na rozhlasovém vysílání, které je nedílnou součástí jejího každodenního života. Sama říká, že teď už vlastně nic moc nedělá, ale její velkou láskou je rodina čítající jednoho syna, dva vnuky a pět vnoučat, za nimiž moc ráda chodí a hraje si s nimi.
Úkol rodiny, oslavit stovku, paní Stoklasová splnila. My jí dali další, že se chceme zase za rok sejít. A protože jubilantka je velká čiperka plná energie, věříme, že to nebude naposledy.
Ještě jednou přejeme hlavně mnoho zdraví.
Blahopřání paní Stoklasové
