Paní Annu Cáskovou, jíž je čerstvě úctyhodných 101 let, navštívil krajský radní pro sociální věci Robert Pisár. Oslavenkyni jménem celého kraje, stejně jako minulý rok, kdy slavila kulatiny, obdaroval bohatou kyticí a košem plným dobrot. A oba se shodli, že na tuto tradici navážou i o příštích narozeninách.
Oslavenkyně za přítomnosti své dcery hovořila nejen o tom, jak se jí vede ve Středisku pečovatelské služby, v němž tráví již sedmý rok, ale samozřejmě vzpomínala i na svůj dlouhý a bohatý život.
Paní Cásková se narodila v roce 1922 v moravském Kojetíně. „Su holka z Hané!“ glosovala s typickým hanáckým přízvukem. V roce 1942 pak úspěšně složila maturitu, ale protože ve světě zuřila válka a vysoké školy byly zavřené, nebylo jí umožněno studovat na vysoké škole, aby se dle svého přání mohla stát učitelkou zeměpisu. Zde si dovolíme v čase poskočit o kus dál. Paní Cásková si totiž nakonec svůj celoživotní sen o vysoké škole splnila, když ve věku 83 let nastoupila na univerzitu třetího věku. Ale zpátky do minulosti.
Jako čerstvá maturantka paní Cásková nakonec nastoupila do kanceláře, kde pak pracovala skoro celý život. V roce 1945 se už jako dvojnásobná maminka se svým mužem přestěhovala na západ Čech, kde žije dodnes. Její potomstvo se mimochodem od té doby rozšířilo o dcery, tři vnoučata, pět pravnoučat a devět prapravnoučat.
A její recept na dlouhověkost? „Jíst do polosyta a pít do polopita! Zhruba před 30 lety jsem se navíc pravidelně koupávala v kopřivách. Dočetla jsem se o tom v knize rakouské bylinkářky Marie Treben,“ vysvětlovala. „Nu a taky jsem se vykoupala v té zázračné vodě v Lurdech,“ dodala vesele.
„Tak zase za rok!“ hlásil na rozloučenou po příjemně stráveném čase ze dveří radní Robert Pisár, který se takto loučil i loni. „Budu se na vás těšit!“ odvětila paní Cásková.
Další fotografie z návštěvy u oslavenkyně:
