Délka trasy: 23 km (přes Rathsam 25,5 km a s odbočkami až 41 km)
Náročnost trasy: Střední
Nastoupáno: 356 m
Povrch trasy: Zpevněné vozové cesty (87%) a zbytek silnice III.třídy
Doprava: Vozové cesty bez provozu, na silnicích III.tř. jen malý provoz.
Cyklotrasa je vhodná pro: Turistická a horská kola
Průjezdní místa (PM):
Mokřiny u školy - 0 km (rozc. s CT 2057)Cyklotrasa 2063 začíná na křižovatce u staré školy. Ve se přestalo vyučovat v 60. letech a dnes je z ní truhlárna. Na počátku 20. století se staví v Mokřinách kostel pro katolickou společnost, která v obci nabývala na významu. Kostel sv. Karla Boromejského byl dostavěn a vysvěcen v roce 1912. V Mokřinách je zajímavá dvoupodlažní budova s mansardovými vestavbami o devíti okenních osách, s hlavním vchodem uprostřed, dnes hotel Klasik. Mokřiny byly do 1.1.1975 samostatnou obcí, poté byly připojeny k Aši. Nedaleko kostela (na opačné straně silnice) je zajímavý , kde většina náhrobků je bývalých německých obyvatel. Podle velkosti náhrobních kamenů se dá obvykle soudit na důležitost postavení pochovaného, zde je největší hrobka Singrů. Čechů je tu jen pár a pohřbívat se tu skončilo v 70. letech minulého století.
Mokřiny (Nassengrub) - 0,6 km (rozc. s EV13 a Mostní stezka)Mokřiny byly založeny před r. 1413 v době, kdy Zedtwitzové zakládali nové zemědělské dvory. Na konci minulého století tady v 75 domech žilo 783 obyvatel. Rozvoj průmyslu v blízké Aši se ve 2. polovině 19. století odrazil v prudkém zvýšení počtu obyvatel. Bylo postaveno téměř 100 nových domů a většina starých přestavbou ztratila venkovský charakter. Kolem roku 1930 stálo v Mokřinách 174 domů a žilo zde 1726 obyvatel. Většina z nich hledala obživu v ašských továrnách a zemědělskou výrobu provozovali jen pro svou potřebu. Za další půlstoletí se snížil počet obyvatel na 500 . K nejstarším stavbám, které se v Mokřinách zachovaly, patří několik bedněných stodol, které zatlačily roubené nebo hrázděné stodoly úspornější spotřebou dřeva. Stodoly tvoří jednoduché trámové konstrukce se stěnami ze svisle kladených prken a spáry jsou překryty lištami. Nejhodnotnější stavbou v Mokřinách je evangelický kostel postavený v roce 1913 k jubileu císaře Františka Josefa. Byla to první stavba berlínského architekta Otto Bartinga. Po 2. světové válce sloužil kostel komunitě volyňských Čechů jako pravoslavný . V roce 1994 byl převeden Českobratrské církvi evangelické v Aši a dnes slouží jejím účelům. Budova je jednolodní chrám s věží v historizujícím slohu konce 19. století se zajímavým dřevěným interiérem. Před evangelickým kostelem stojí památník padlým z let 1914 - 1918 a byl postaven roku 1924.
TIP: Šamotka - (odbočka z trasy 0,7 km )
Ale než odbočíme, můžeme ještě pokračovat rovně a po chvíli přijedeme k bývalé cihelně. Ve 30. letech se tu vyráběly cihly. Po válce výroba přešla na šamotové cihly, ale někdy v 60. letech byla cihelna zrušena. Po roce 1990 zde sídlilo družstvo Keramika. Dnes je areál opuštěný. Po bývalé cihelně zde zůstalo zatopené hliniště a pískovna.
Nový Žďár, rozc. - 1,9 km Na této zastávce, před kruhovým objezdem, můžeme odbočit do vsi Nebesa na trasu 2057. Po dalších 300 m se dostaneme na odbočku do Nového Žďáru. Osadu Nový Žďár (Neuenbrand) roku 1569 propůjčil saský kurfiřt August jako léno bratřím Adamu a Janu Zedtwitzům. Po rozpadu vrchnostenské správy byla samostatná obec připojena k Mokřinám, od roku 1975 k Aši. Osada se nacházela u hranice před Mlýnským potokem. Na konci minulého století zde žilo v 31 domech 274 obyvatel. Mezi válkami tu obývalo 380 osob 35 domů. Dnes tu žije asi 27 obyvatel v 7 domech. Obživu nacházeli usedlíci ve zdejším kamenolomu (býval nedaleko historických hraničních kamenů), nebo ve mlýně (Kühpöhlmühle) na Mlýnském potoce. Po 2. světové válce zůstaly zachovány jen domy postavené mezi železniční tratí a silnicí na Aš. Ostatní byly odstraněny po vyhlášení hraničního pásma v roce 1951.
Hraniční mezníky, rozc. - 2,8 km (rozc. s EV13 a Mostní stezka)
TIP: Hraniční kameny a mísový kámen (odb. z trasy 800 m)V úseku státní hranice mezi hraničními kameny 7/10 - 9/8 stojí historické mezníky z různých historických dob. Najdeme zde asi sedm historických kamenů z jedné strany označené znakem a z druhé strany z Erkersreuthu datovaných 1718 a 1754. Mísový kámen tzv. Schlüsselstein s křížem, vysekaným před rokem 1718. Na kameni nahoře byla mísovitá prohlubeň, o které se předválečný regionální badatel K. Alberti domníval, že souvisela s keltským osídlením. Mimoto je na kameni z pozdější doby vysekán nápis Böhmen a Bayern a letopočet z demarkace v r.1844. Pak jsou tu hraniční kameny z poslední úpravy hranice z 30. let, kdy byl jeden z hraničníků zabetonován do mísového kamene. Historické hraniční kameny leží na červeně značené turistické cestě, sjízdné na horských kolech. Musíme ale trochu hledat, protože kameny jsou rozmístěny podél hranice v úseku několika set metrů.
Kančí údolí - 7,4 km (rozc. s CT 2065)
Cyklotrasa tady většinou vede po signálce, ale v tomto úseku prochází po staré cestě romantickým Kančím údolím, které se táhne už od Nového Žďáru. Na konci údolí je rozcestí s cyklotrasou 2065, která zde začíná a vede do Vojtanova. Proč se údolí jmenuje Kančí, to se mi zjistit nepodařilo. Projížděl jsem tudy už několikrát a žádné divočáky jsem tu nikdy neviděl :o(. Údolím protéká Slatinný potok, dříve se jmenoval Forellenbach, což je v překladu Pstruží potok. Nad údolím je z jedné strany Jelení vrch (627m) a z druhé strany Kozina (642m). Je možné také jet ze Žďáru stále po signálce, která vede rovně, má jednu ostrou zatáčku a pak se napojí na naší trasu na rozcestí Kančí údolí. V té ostré zatáčce je ještě odbočka lesní cesty, která vede kolem lomu na trasu 2057.
Polenský les - 8,3 km
Zde můžeme odbočit na lesní cestu, která nás zavede k přírodní rezervaci Ztracený rybník. rezervace je z trasy vzdálená jen asi 600m, ale cesta je vhodná jen pro horská kola.
Žabka, rozc. - 10,1 km (odb. na Podílnou 2 km)
V tomto úseku prochází trasa krásnými oblastmi přírodního parku Smrčiny. Na tomto rozcestí odbočuje pěkná lesní cesta na Podílnou a prochází kolem rybníčků Malá a Velká Žabka. Původně tu ale byly tři rybníčky a jmenovali se společně Drei Lohen Teiche. Později vznikl na levém přítoku Libského potoka i čtvrtý rybník, kterému toto pořadové číslo zůstalo i v jeho názvu. Pokud bychom pokračovali po červené pěší po vozové cestě dál, tak dojedeme do chatové osady Podílná (Halbgebäu), kde můžeme vidět již poslední bývalé obce. Odtud se musíme po stejné cestě vrátit zpět na naší trasu a pokračujeme na rozcestí v Libském lese k hraničnímu přechodu.
Libský les - 10,8 km (rozc. s 2067)
Rozcestí v Libském lese křižuje vozová cesta spojující Libou s hraničním přechodem Libá-Liebensteiner Tor. Hraniční přechod společně upravili obyvatelé z Libé a Selbu. Postavili zde a vysvětili lesní kapli ve tvaru čtyřstěnu a usadili velký . Do kamenu je nahoře vytesána mísa, kam se pomocí trkače přivádí voda z pramene. Z boku je na něm nápis: "Kameny nejsou němé, jen mlčí", a pak jsou uvedeny německé názvy českých obcí z farnosti Libá: Eichelberg (Dubina), Frankenhaus (Franky), Halbgebäu (Podílná), Kammerdorf (Lužná), Riehm (Hůrka), Tobiesenreuth (Dobrošov). Pravidelně se zde lidé z obou stran hranice scházejí v předvánočním čase na slavnost, jejíž součástí je i malá mše. Dokonce si sem přivážejí i zvon, který na dobu oslav zavěsí v kapličce. Z rozcestí na opačnou stranu od přechodu vede cesta do Libé kolem zarostlého valu. Ten postavili v roce 1938 příslušníci Stráže obrany státu proti nájezdům německého Freikorpsu. Je u něho malá informační tabulka.Pak po naší trase pokračujeme dál po signálce, projedeme rovně křižovatkou s přístřeškem, kolem věže až na další neoznačené rozcestí asi 300m před Dubinou.
Rozcestí nad Dubinou - 14,1 km (odb. ke skalám 1 km)
Rozcestí je asi tak v polovině kopce svažující se k bývalé obci Dubina. Napravo je vrch Stráně (Gehäng) 568m s několika tajuplnými skalisky. Dříve z nich byl široký rozhled na údolí Ohře a na protější hrad Hohenberg, ale v současnosti již skály schoval vzrostlý les. Občas se mezi skálami jezdí závod horských kol. Ke skalám se dostaneme, když vozovou cestou odbočíme vpravo a asi po 200m zase vlevo na lesní cestu, která nás už ke skalám dovede. Potom pokračujeme po signálce dolů na rozcestí u nových rybníků.
Dubina (Eichelberg) - 14,3 km
Před rozcestím s cyklotrasou 2066 v údolíčku u rybníků bývala ves Eichelberg a táhla se až k Ohři. První zmínka o vsi je datována na konec14. století. Ve 30. letech to již byla poměrně velká obec s téměř 700 obyvateli. Z bývalé pohraniční obce Dubina se dodnes nedochovalo téměř nic. Ves postihl podobný osud jako většinu obcí, které se v 50. letech ocitly v hraničním pásmu. Do obce po odsunu Němců přijely buldozery, které ji srovnaly se zemí. 100m odtud po signálce už je rozcestí cyklotras 2063 a 2066.
Dubina, rota - 14,5 km (rozc. s CT 2066)
Na této zastávce můžeme krátce odbočit vlevo směrem po CT 2066 k bývalé pohraniční rotě Dubina, postavené v 70.letech. Vedle roty dodnes stojí pomníček tragicky zahynulého pohraničníka Lázničky, který se utopil v potoce při zachraňování utečence. Na opačnou stranu z tohoto rozcestí také můžeme odbočit (po trase 2066) a projet hraničním přechodem a navštívit blízké městečko se stejnojmenným hradem založeným kolem roku 1222. Dnes je na hradě škola v přírodě zaměřená na ekologii. Nedaleko hraničního přechodu na německé straně najdeme pramen kyselky Karolina. Z české strany po lesní cestě podél řeky Ohře, která zde tvoří státní hranici, můžeme proniknout do nitra přírodní rezervace Rathsam. Z tohoto rozcestí pokračujeme dále po naší trase, nebo můžeme projet rezervací Rathsam a u Pomezné se napojíme zase na naší cyklotrasu.
TIP: Rathsam - (odbočka z trasy 1,8 km)
Pokud v zátočině nad řekou neodbočíme po trase, ale pojedeme rovně po staré panelové cestě, přijedeme do přírodní rezervace Rathsam. Přírodní rezervace Rathsam (v roce 1990 vyhlášená jako přírodní výtvor a v roce 1998 jako rezervace) chrání meandrující soutok Ohře a Reslavy a přilehlé mokřady. Východní část rezervace byla v minulosti narušena postavením hraničních zátarasů. V jižní části rezervace se nacházela ještě na konci války obec Rathsam, která ležela na levém břehu Reslavy, která přitéká do Ohře na hranici s Německem. Byla to menší osada s 16 domy a asi 80 německými obyvateli. Po odsunu v roce 1945 již osada nebyla dosídlena a zanikla tak rychle, že jí ani nestačili dát české jméno. Postupně se prostor osady Rathsam proměnil v louky a už neexistují ani původní přístupové cesty.
TIP: Bunkr - (odbočka z trasy 2,5 km)
Pokud u Rathsamu odbočíme vpravo a pěšinu, tak se asi po 150 m najdeme stále zachovalý bunkr. Jedná o Československé lehké poválečné opevnění, které se budovalo v příhraničí v 50 – 60 letech na přístupech do vnitrozemí (také u žel. tratí) jako opěrné body. Udržováno bylo vojáky ČSLA (pohraničníkům nikdy nepatřilo, a to ani pokud bylo v hraničním pásmu) a to až do devadesátých let. Vojáci je průběžně kontrolovali a opravovali. Poklop vstupní chodbičky (vždy se tam lezlo svrchu) byl pak označen bílým patníkem, aby se to snadno našlo. Takových pevnůstek bylo postaveno zřejmě hodně, protože jen v okolí Chebu je kolem 20 objektů – některé přímo ve městě! Počítalo se, že budou obsazeny jen v případě nebezpečí válečného konfliktu. Každá pevnůstka měla ve vstupní chodbičce namalované číslo. Asi po 200m se pak napojíme na naší značenou cyklotrasu, která zde vede také po červené pěší značce. Odbočíme vpravo a po chvíli už po levé straně uvidíme věž hradu v Pomezné. Zpracováno podle informací pana Jiřího Pechra z Chebu.
Pomezná (Markhausen) - 17,0 km Pokud nebudeme projíždět rezervací Rathsam, tak z rozcestí cyklotras 10.Dubina pokračujeme po cyklotrase přes hluboké údolíčko Libského potoka a před sjezdem k Ohři trasa odbočuje vlevo k Pomezné. Cesta po značené trase je o 2,5 km kratší než při průjezdu přes Rathsam (tj. přes místa 11, 12, a 13). U Pomezné, těsně před pískovnou, po levé straně na malé louce uvidíme zříceninu tvrze z roku 1309, kolem níž se nacházela vesnice Pomezná. Dříve se jmenovala Markhausen, což v němčině znamená "domy stojící na hranicích dvou zemí". Pomezná byla založena zřejmě již ve 12. století rodem Markhausenů. Rod ve 14.století zanikl a Pomezná se stala majetkem kláštera Waldsassen. Od roku 1348 se zde majitelé střídali a od nich postupně obec odkupovalo město Cheb.První panské sídlo bylo asi ve 14. století přestavěno. Jeho pozůstatkem je velká čtyřhranná věž dosahující ještě dnes výšky dvou pater. Věž byla podsklepená a vlevo hned za vchodem do přízemí je vidět vstup do sklepa. Původně tam bylo zalomené schodiště, ale dnes už je téměř zasypáno. Nad přízemím byla minimálně dvě další patra, opatřená střílnovými okénky. byla součástí panského sídla, jehož rozsah není znám. Rovněž není jasný způsob jejího opevnění. Jisté je, že nejpozději v 17. století ztratila rezidenční funkci a věž byla zapojena do užitkové stavby v selské usedlosti, jejíž součástí byla až do minulého století. Kolem roku 1908 hrozil pozůstatku tvrze zánik. Tehdejší majitel Mikuláš Diener hodlal snést její patro a přízemí použít při výstavbě nové stáje. Důvodem byl především špatný stav krovu a horní části věže. Vlastivědný pracovník A. John tehdy vyhlásil sbírku na opravu věže, což jí prozatím zachránilo hrad před zánikem.Vzhledem ke své poloze se obec Pomezná po roce 1950 ocitla v hraničním pásmu, což znamenalo zánik vesnice. Postupně byly zbořeny všechny stavby, jako poslední zmizel starý mlýn u Ohře, na jehož místě stojí nyní malá vodní elektrárna a most přes Ohři, přes který vedla zadní cesta do Rathsamu.Za starou tvrzí se nachází , kde se těžilo od počátku 20. století a písek byl použit například i při stavbě hráze Skalky. Pískovna se začíná postupně ztrácet v rozrůstající se vegetaci. Pomezná je také významnou geologickou lokalitou, protože leží na hranici tří geologických jednotek.
Bříza (Pirk) - 19,3 km Jižně na okraji přehrady Skalka stávala obec Bříza. Dnes je to už jen rekreační ves. Před napuštěním Skalky vedla do vsi silnice z Pomezí přes most v údolí Ohře. Když se začala přehrada napouštět, postavila se příjezdová silnice do Břízy od obce Klest na tělese připravované Sudetské dálnice, která se začala stavět za protektorátu. Počátky vesnice jsou nejasné. První ověřené zmínky o ní pocházejí z rozmezí let 1373 až 1395, kdy byla její část v držení kláštera klarisek v Chebu. Roku 1436 ji získali Planknárové z Kynšperka, kteří z ní vytvořili drobné šlechtické zboží a vlastnili obec až do počátku 16. století. Z pozdějších dějin vsi je známo, že v 16. a 17. století patřila chebským patricijským rodinám (Gablerové, Brunnerové).
Klest, rozc. - 21,6 km (rozc. s CT 2057) (odb. z trasy do Cetnova 1,5 km)Na této zastávce můžeme odbočit do Cetnova. Před Cetnovem u zahrádek nejdeme restauraci U Havlíčků s terasou a přímo ve vsi umístěném ve starém statku. Tento statek pochází z roku 1906 a spolu se sousedními dvěma hrázděnými domky to jsou poslední původní stavení ze starého Cetnova. Původně stál Cetnov (Zettendorf) vysoko nad Ohří a po napuštění přehrady dosahuje voda až k okraji vsi. Obec vznikla někdy ve 12. století a majiteli byli pánové von Zettendorf, rod blízký pánům z Liebensteinu (Libé). Zmínky o Zettendorfech jsou ještě kolem roku 1313, kdy společně s pány z Hazlova znepokojovali okolí drobnými krádežemi a přepadáváním. Kdo byl majitelem Cetnova později se neví. V Cetnově stála tvrz s věží, která byla 1462 obléhána a dobyta, protože tehdejší majitelé stáli na straně nepřátel Jiřího z Poděbrad. Podoba sídla není známá, ale věž byla v roce 1892 zobrazena na dochované kresbě. Ale v tomtéž roce ves postihl požár a věž byla potom odstraněna a dodnes se nedochovala. Patrně stála na kopci nad penzionem Cetnov.
Klest (Reißig) - km
Po válce bylo v obci Klest kolem sedmi hrázděných statků. Do současnosti se žádný nezachoval, kromě , který za komunismu Státní statky přestavěly, takže ztratil svůj původní vzhled.
Komorní hůrka (Kammerbühl) - km (rozc. s CT 23)
Komorní hůrka s nadmořskou výškou 503 m je nejmladší českou sopkou, společně s Železnou hůrkou, která se nachází u turistického přechodu Mýtina na cyklotrase 2129. Komorní hůrka je velmi zachovalou ukázkou sopečné činnosti na našem území. Sopka vznikla asi na konci třetihor, nebo začátkem čtvrtohor v době vzniku Doupovských hor a Českého středohoří.
V 19.století se o Komorní hůrce vedly spory mezi odborníky. Ti se rozdělili na neptunisty a plutonisty. Neptunisté byli přesvědčeny, že návrší Komorní hůrky vzniklo usazením, zatímco plutonisté byli přesvědčeny, že vznik Komorní hůrky souvisí s "vnitrozemským ohněm", zdrojem sopečných erupcí. Sopka zajímala i J.W.Goetha, který byl nejen slavným básníkem, ale také i vášnivým přírodovědcem. Goethe sopku poprvé navštívil v létě roku 1808 a ta mu pak už nedala spát. Zpočátku se klonil k plutonistům, později ale názor změnil. Goethe přesvědčil Kašpara Šternberka (spoluzakladatele pražského Národního muzea), aby se zapojil do bádání. Goethe navrhl vykopat štolu, aby se prokázalo, zda se jedná o sopku. Práce začaly v roce 1826 a až v tzv. Trpasličí díře se prokázalo, že se skutečně jedná o sopku. Toho se ale už Goethe nedožil.
V sopce se v minulosti těžil sopečný popel na udržování parkových cest ve Františkových Lázních. Tím vznikla 15 m hluboká jáma, o které si návštěvníci většinou myslí, že se jedná o sopečný kráter.
Komorní Dvůr (Kammerhof) - 3,6 km
Stará obec, která téměř zanikla, ale výstavbou nových rodinných domků v posledních letech se začíná opět rozrůstat. Obec leží na úpatí jedné z nejmladších sopek v Česku - Komorní hůrky. V obci na křižovatce u nově postavené restaurace je rozcestník a směrovka k sopce nás z trasy nasměruje vlevo. Projedeme ulicí až na konec obce, kde je malý domek s . Uvozovky jsem použil proto, že v této kanceláři se informace o Komorní hůrce a okolní přírodě od jednoho muže sice dozvíme, ale protože on v té "kanceláři" přespává je v místnosti zápach jak kdyby tam žili bezdomovci. Přesto oplývá ochotou turisty informovat, prodává letáčky o všem možném a řekne nám, kudy vede cestička.