Místní cyklotrasa 2062 Doubrava - Výhledy

Průjezdní místa PM:

 

V centru obce je pavilon pramene místní

, který má obdobné složení jako prameny v sousedním Bad Elsteru . V Doubravě se provádí hydrogeologický průzkum s cílem přemístit pramen z centra návsi do jiné lokality a zároveň určit, zda bude pramen možno používat k léčebným účelům. Pokud vše dopadne pozitivně, uvažuje se začlenění Doubravy do lázeňských míst. Radnice plánuje společný rozvoj s nedalekými lázněmi Bad Elster. Plány na revitalizaci území centra Doubravy se připravují.

 

v Doubravě patřil do roku 1945 Zedtwitzům a sloužil jim jako vedlejší sídlo. Na místním hřbitově měli

, která je již značně poškozená a asi to nebude dlouho trvat než se rozpadne. Je na ní ještě čitelné jméno hraběnky

, která žila v letech 1857-1913.

 

Obec Doubrava vznikla kolem roku 1392 osídlením německými kolonisty, kteří zde již od 16. století začali budovat první průmyslové objekty. Ještě před rokem 1600 v Doubravě pracovala kovárna a mlýn a o něco později vybudoval Tobiáš Kappel první papírnu. V roce 1780 a 1835 vznikly další dvě papírny, které vyráběly velmi kvalitní papír a tak se doubravské papírny brzy staly známé po celé Evropě. Do dnešní doby se ale žádná z papíren nedochovala a zůstal po nich jen 

, které již majitelé papírny nestačili před 2.světovou válkou nainstalovat. Kamenné 

holendru z 18. století byly přesunuty do muzea v Aši. V polovině 18. století pracovala v obci také drátovna, cihelna, lom a mlýn na kostní moučku. V doubravských rodinách se začaly rozšiřovat tkalcovské stavy a textilnicví započalo postupně svůj velký rozmach. Místní kovárna byla přestavěna na přádelnu, kterou v roce 1855 koupila rodina Geipelových z Aše a v roce 1870 vznikla první mechanická tkalcovna a barvírna příze.

 

V sousedním Bad Elsteru se zpracovávala perleť z perlorodek, které byly loveny v Ašském potoce a v Bílém Halštrově v okolí Doubravy. To postupně způsobilo v okolním regionu zánik celé populace perlorodky říční.

 

Z Doubravy pochází i některé významné osobnosti obce. Truhlář J.S. Zeitler (narozen v roce 1704), zhotovil velký oltář ašského evangelického kostela a již jeho otec Michael vyrobil mimo jiné oltář pro kostel v Hranicích. Ševcovský tovaryš Ambrosius Weigand (narozen 1799) provozoval v Chemnitz taneční - plaveckou - šermířskou a gymnastickou školu a založil zdejší tělocvičnou jednotu. Nositelem nejvyšší rakouské medaile za statečnost se stal v roce 1915 další občan Doubravy - desátník Christov Hendl (narozen 1884). Ve Štutgartu se po válce stal známým umělecký malíř Emil Huf, také zdejší rodák.
Na Pískách (Sand) - 7,1 km (rozc. s CT  2060)

 

Rozcestí Na Pískách se nachází mezi Vernéřovem a Horními Pasekami. První osídlenci zde neměli lehký život. Prudké svahy a vyšší poloha nepřály zemědělství a obě obce se po celé 15. století téměř nerozvíjely. Až kolem roku 1490 dostali bratři Vít a Oldřich Zedtwitzovi od českého krále Vladislava povolení otevřít a vlastnit doly na zlato, stříbro a jiné kovy na ašském území. V 16. století již Adam Zedtwitz ve Vernéřově a v Pasekách těžil cín. Po roce 1606 byl dozorem nad těžbou cínu vrchností pověřen člověk znalý mechaniky a hydrologie Adam Kappel, papírník, syn zakladatele nejstarší doubravské papírny. Jak dlouho se ve Vernéřově těžilo není známo, ale ještě roku 1700 nechal Kryštof Zedtwitz zapsat do obchodního rejstříku dohodu o těžbě kovů a nerostů. Cín se v 15. a 16. století těžil rýžováním. Po tomto způsobu získávání kovů zůstávaly na březích potoků hromady proprané hlušiny. Těmto místům se říkalo Na Pískách. Později se zde těžilo dolováním a z této doby můžeme v okolí najít

. Pozůstatky hornické činnosti jsou chráněnou přírodní památkou a nachází se asi 500 m západním směrem. Z tohoto rozcestí se tam dostaneme po lesní cestě, která vede k vernéřovské hospodě. Po 200m odbočíme vpravo lesní cestou a pak pokračujeme ještě asi 300m. Ve 30. letech 20. století byla názvem Na Pískách označena skupina 13 domů s 84 obyvateli, která náležela k obci Vernéřov.
Horní Paseky, rozc. (Oberreuth) - 7,4 km (rozc. s CT  2060)

 

Zde trasa 2060 pokračuje na hraniční přechod H.Paseky-Bad Brambach a naše trasa 2062 odbočuje směrem na Výhledy. Původní obec Horní Paseky bývala asi 0,5 km před hraničním přechodem a žilo zde několik stovek obyvatel. Po vysídlení, roku 1947, zůstalo v původní vsi už jen 63 lidí. Poslední ránu dostaly staré Paseky po vytvoření železné opony. Obec byla v pohraničním pásmu a v místě dnešní vsi byla postavena pohraniční rota. Většina domů z původní obce byla zbořena. Hraniční pásmo na hranicí s NDR bylo v roce 1965 zrušeno a lidé zase mohli do Horních Pasek volně vstupovat. Nebylo to však na dlouho. Již v roce 1968 sem přišli ruští vojáci, obec se stala vojenským prostorem a přístup pro občany Československa sem byl opět zakázán. Rusové zde postavili panelák a několik finských domků. V roce 1990 Rusové odešli a v obci nezůstal jediný člověk. Budovy čtyři roky chátraly, než byly byty opraveny a začali se sem stěhovat znovu lidé.

představují v podstatě jen prostor bývalých kasáren.

 

V roce 2007 vysvětil U Horních Pasek metropolita Kryštof novou kapli sv.Huberta a sv.Jiří. Je to nejzápadnější pravoslavná kaple v Česku. Příprava stavby trvala pět let a vlastní stavba 2 měsíce.
 Prameny Halštrova - 11,1 km (odb. k prameni B.Halštrova - 0,4 km)